V obchodech provokuju a ptám se, odkud mají jablka. Česká tam nejsou!


10.06.2020

Deník N

Živil jste se jako soukromý zemědělec. Co jste produkoval?

Začínal jsem chovem prasat. Bylo to při vysoké škole a měl jsem zhruba pětatřicet prasnic. Dělal jsem všechny věci kolem inseminací, porodů…

Rodil jste?

Jasně. Stovky, možná tisíce selat. Postupně k tomu přišla i možnost nějakého pole, takže i rostlinná výroba. To děláme doma dodnes. U nás pěstujeme to nejtradičnější: sladovnický ječmen, cukrovou řepu, potravinářskou pšenici…

Je těžké být v Česku malý zemědělec?

Je těžké být vůbec zemědělec. My máme doma na farmě 24 hektarů a přiznám se, že kdybych v tom nevyrostl odmalička a nebyla to u nás určitá rodinná tradice, asi by mě nenapadlo jít dělat do zemědělství.

Proč ne?

Protože když děláte živočišnou výrobu, jste k tomu dennodenně uvázaná. Pamatuju si to z dětství. Ještě v roce 2010 jsme měli doma krávu a dojil jsem. Už od základní školy. A vy u té krávy musíte být každých dvanáct hodin. S mými rodiči byla dovolená velmi vzácný okamžik jednou za několik let. A to rodiče samozřejmě museli sehnat někoho, kdo přijde a o ta zvířata se bude starat. Je to řehole. A samozřejmě jsou tu i další věci. Poměrně velká administrativa, obrovské množství předpisů, co smíte a nesmíte. Zemědělství je regulacemi velmi svázaný obor.

Miroslav Koberna z Potravinářské komory říká, že české zemědělství je postavené na velkých zemědělských koncernech a malý zemědělec je v podstatě takový jejich doplněk. Souhlasíte s tím? Připadal jste si někdy třeba jako doplněk Andreje Babiše?

Už jenom vámi zmíněná otázka administrativy. Ta nebude problém pro velkého zemědělce, ale pro malého jistě ano. Takhle s tím souhlasit nemůžu. A úplně nesnáším tuhle propojku s Babišem.

Já vím.

A vadí to tisícům zemědělců. Vadí nám, když se o nás píše tak, že zemědělství rovná se Agrofert rovná se Babiš.

Nic takového jsem neřekla.

Neřekla. Ale někdy si lidé takovou spojku udělají. Já s panem Kobernou nemůžu souhlasit. Zemědělství má vícero úloh. Ať se na to pan Koberna nedívá jen z hlediska procent, kdo kolik produkuje potravin. Já se na to dívám i z hlediska toho, kdo kolik zaměstnává lidí. Je tam i plno těch, kteří nejsou ve statistikách. Manželé, rodinní příslušníci… Z mého pohledu dnes zemědělství a jeho pestrost stojí na menších a malých rodinných farmách. A je potřeba přiznat – a to je fakt a pan Koberna to tím svým výrokem asi chtěl říct –, že když se podíváme na některé položky komodit, jako je produkce mléka, 65 procent jeho produkce stojí na velkých farmách. A když se podíváme na drůbež a prasata, tam je to asi z osmdesáti procent. Ale ono to má své důvody, proč se to tak stalo. 

Jaké?

Dědictví minulosti. Rodinné farmy v roce 1990 vyrůstaly na zelené louce. A ono vybudovat farmu na živočišnou výrobu někde na vesnici je obrovský problém. Než dostanete všechna povolení… Dneska to lidé na vesnici většinou už ani nechtějí. Smrad, kombajny a traktory jezdí v noci… Tím je dáno, že zemědělci malých farem, kteří by místo 70 krav chtěli mít třeba 150, často nemohou.

Posunu to k novele zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Vy jste velký zastánce potravinové soběstačnosti. Tato novela, kterou čekají změny, zatím navrhuje od ledna pětapadesátiprocentní zastoupení českých potravin a od roku 2027 pětaosmdesátiprocentní. Na vašem Facebooku jsem četla tento názor: „Nechceme Babišův diktát, co smíme v obchodech kupovat. Už teď je toustový chleba v supermarketech z padesáti procent od Babiše. A teď by nám nutili kupovat to z 85 procent? Vracíme se před rok 1989? To přece nemůžete podporovat.“ Co na ten vzkaz odpovíte?

Ta soběstačnost míří ke komoditám, které můžeme produkovat v našich podmínkách. To znamená, že to není debata o kiwi a banánech, jak někteří psali. Když se bavíme o ovoci a zelenině, mluvíme o bramborách, cibuli, česneku, jablkách….

Představím si to. Je leden 2027 a já stojím v obchodě v oddělení ovoce a zeleniny. Přede mnou je hromada jablek, která musí být z 85 procent českého původu, a hromada banánů, kterou…

Ne.

Ne? Jak to, že ne?

Množství dovezených banánů nebude ničím omezené, zatímco u jablek bude tato regulace původu. A vy máte pocit, že dnes vedle jablek, která zabírají poměrně velkou plochu, je obrovská hromada banánů?

Chtěla jsem tím říct, že tam může být jakékoli množství dovezených banánů vedle jablek, u kterých bude původ regulován.

Ne. Když přijdete dnes k pultu, kde jsou jablka, jejich množství tam bude pořád stejné, ale v průběhu těch let byste tam měla mít 85 procent jablek, která pocházejí z České republiky. Od různých výrobců.

Vždyť to říkám.

Ale ty banány tam nehrají vůbec žádnou roli.

Říkáme totéž. Neomezené množství banánů a…

… ale tady bude i neomezené množství jablek. Jenom jejich původ bude regulován. Vždycky když přijdu do obchodu, provokuju tím, že se ptám, odkud mají jablka. Je podzim, hlavní sezona, přijdu do Kauflandu a česká jablka tam nejsou! 

Co se bude dít, když nebude v sezoně dost českých jablek? Zrovna loni byla špatná úroda.

V případě sucha by na to bylo pamatováno. To je logické, podobně jako dnes některá legislativa umí reagovat na průběh počasí a pravidla se umí rozvolnit. Ještě vám to ale dopovím.

Vy jste se ptala na ten dotaz z Facebooku. Když lidé mají pocit, že to je o Agrofertu, říkám: „Já neznám farmu Agrofertu, která by dělala produkci ovoce nebo zeleniny.“ To jste už v médiích říkal. Agrofertu se bude spíš týkat to, že v chladicím boxu bude Krahulík, a ne třeba německá klobása. Ale my tu máme i stovky jiných výrobců masných produktů, které vůbec nejsou ze skupiny Agrofert.

A máte informaci, z kolika procent Agrofert průměrně pokrývá sortiment v obchodních řetězcích?

To číslo nemám.

Zkoušel jste někdy chodit po obchodě s aplikací Antibabiš?

Nechodím s tou aplikací, protože vím, která firma spadá do holdingu Agrofert.

Je těžké nakoupit bez holdingu Agrofert?

Záleží, kam chodíte nakupovat.

Ve velkých obchodech…

Když jdu nakoupit k nám na vesnici, nakoupím krásné věci z našeho regionu.

Zkuste se vcítit do lidí, kteří žijí ve velkém městě a k místnímu prodejci nebo farmáři se běžně nedostanou.

Ve skupině Agrofert dnes máte firmu Animalco, která je největším dovozcem drůbežího a vepřového u nás a ČR je v těchto komoditách nesoběstačná. Oni mají svůj byznys založený vyloženě na tom, že vepřové a drůbeží maso dovážejí do České republiky. Nakupují v Německu, Polsku… Takže někdy se musím ironicky usmívat, když pan premiér tady pléduje za české potraviny a točí o tom předvolební videa a vlastně jedna část jeho byznysu je založená na tom, že se věnuje tomu, že tu soběstačnost neposiluje.

Chcete říct, že jestli někdo bude tratit na novele o potravinové soběstačnosti, bude to Agrofert?

Konkrétně třeba tato firma. A ještě jedna věc – teď jsem dával na Facebook, že jsem byl na návštěvě na čtyřech farmách. Jedna byla střední, zhruba dva tisíce hektarů. A pak to byli tři farmáři do dvou set hektarů. A ti právě pěstují brambory, cibuli, česnek. A mají výrobu mléka. Tihle farmáři mi říkali: „My tohle principiálně vítáme.“ Je potřeba se na to dívat jinou optikou.

Já chápu, když někdo, kdo vystudoval ekonomii, řekne: „Přece když je trh otevřený, nejlépe funguje na tlaku poměr cena/výkon.“ Už dnes trh není dost otevřený a už dnes je v něm plno bariér, kterými si jednotlivé státy EU chrání svůj trh.

Jak tohle bude kompatibilní s evropským právem?

Tato otázka je samozřejmě naprosto namístě. A zazněla i na zemědělském výboru. Zástupci ministerstva zemědělství k tomu dali neutrální stanovisko. A oni přece mají být ti zodpovědní, kteří musí ukázat, zda dokážou tyhle věci následně obhájit před Evropskou komisí.

A vaši právníci si myslí, že je tento návrh v pořádku? Směrnice Evropské unie říká, že jakékoli regulování dovozu je na otevřeném evropském trhu zakázáno. A tohle přece je jednoznačná regulace.

To je otázka toho, jak to potom v té debatě ministerstvo zemědělství dokáže vůči Komisi vyargumentovat.

To by mě teda zajímalo jak.

To se musíte zeptat jich.

Počkejte, vy jste ten návrh podepsal. Tak přece máte prodiskutováno, jestli je to v souladu s evropským právem.

Já jsem podepsal návrh, u kterého ministerstvo zemědělství řeklo neutrální stanovisko. Neřekli ne. Mnoho věcí v této oblasti se změnilo po brexitu. Některé členské státy zavádějí opatření, která jsou z mého pohledu na hraně. A některá i za hranou toho, co jste tady zmínila.

Budete konkrétní?

Francie zavedla mimo legislativu EU povinné označování původu surovin u výrobků.

Fajn. Ale to přece není přímá regulace. To je jen opatření, aby zákazník na první pohled viděl, co kupuje.

Ale je to v rozporu s evropským právem. Evropská komise by to nějakým způsobem měla samozřejmě řešit. A neřeší to.

Jestli tohle je v rozporu, jak chcete Evropské komisi vysvětlovat, že chcete v Česku zavádět regulaci potravin podle původu?

Jsem si vědom, že ten návrh není dokonalý. Měla by k tomu být prováděcí vyhláška a je tam spousta otazníků. A i proto jsem zemědělskému výboru navrhl, ať to vrátí do druhého čtení, abychom to mohli přepracovat.

Kdo bude dodržování této regulace kontrolovat?

V tento okamžik kladete spoustu otázek. Jsme v situaci, kdy ten návrh spadl pod stůl.

A bude se řešit, jak to případně napsat jinak. Řekněte mi svoji představu.

Moje představa je, aby ten návrh odpovídal tomu, jak je dnes podle zákona definována česká potravina. Česká potravina je jednodruhová. Když je vícedruhová – třeba uzenina –, jdeme a u toho výrobce kontrolujeme, odkud nakoupil. Umíme to dohledat. Tady by to bylo principiálně stejné. Od začátku říkám svoji představu, že za mě by se potravinová soběstačnost měla týkat těchto hlavních komodit. Tedy ovoce, zelenina, brambory. Já nemám ambici dělat legislativu, kdy bychom u nás roubovali něco, co tu je z hlediska výrobních podmínek problematické. Když se mě ptáte třeba na srovnání nějakého masného výrobku, zrovna u něj nestojím o to, abychom v něm zkoumali poměr jednotlivých komodit. 

Sám znáte tu praxi, že se výrobek doveze ze zahraničí a jen se tady zabalí – a je z něj český. A stejně tak české suroviny se zabalí v zahraničí – a hned je to dovoz. Za jiné ceny samozřejmě.

Proto jsem třeba od začátku říkal, že debata, že tímhle zrušíme obchody, které se zabývají dovozem sýrů a vín, je pro mě iracionální. Nemá ale logiku, abychom sem komodity, které u nás pěstujeme či produkujeme, zároveň dováželi tisíce kilometrů z jiných kontinentů. A proč je dnes tak vysoká cena třeba brambor? Protože tady není dostatečná domácí konkurence. Kdyby tu ta produkce byla, obchodníci a prodejci si tak vysokou cenu nedovolí dát.

Jinými slovy slibujete, že nebude květák za sto korun.

Když to takhle zjednodušíte, tak ano.

Ale kdyby ho dodali čeští zemědělci levnější, přece ho hned prodají, ne?

Zemědělec je dneska v situaci, kdy by některé komodity dělal rád. Ale vezměte si, že jste třeba střední farmář, máte dvě stě hektarů, a když budete chtít dělat padesát hektarů brambor, je to pro vás investice padesát milionů korun do celé technologie. A nemáte jistotu, že to někde zodbytujete. A soupeříte s holandským farmářem, s francouzským, s polským, který má na jednotném trhu výrazně lepší postavení. Ale má to díky tomu, že má jinou daňovou politiku a jiné národní subvence.

Proč tedy českým zemědělcům nepomůžete podobným způsobem? Proč se neinspirujete v zahraničí?

Když jsem byl ministr, dal jsem obrovské finanční prostředky právě i do oblasti těchto komodit. To byly obrovské miliardy na podporu linek, skladování…

A?

Roste to. Ale strašně pomalu. A ten dluh, který tu za těch čtyřicet let máme – a za těch dvacet pět let jsme toho moc nedohnali –, je obrovský!

Bojovat proti tomu, že holandský či polský zemědělec dostane subvenci, se dá ale opravdu spíš tím, že stejné podmínky dostane i ten český. A ne že budete zavádět regulace na trhu, co se smí a nesmí v jakém poměru prodávat.

To je soutěž s jejich národním rozpočtem, kterou my nevyhrajeme. A před deseti lety bychom ji taky nevyhráli. To úsilí u nás, aby zemědělci měli větší zastání, je diametrálně jiné než u států, které jsem jmenoval. Ve Francii je patnáct procent voličů navázáno na zemědělství a potravinářství. A to má úplně jinou sílu. Tam si nikdo nedovolí nevyhovět jejich požadavkům. Když ve Francii zemědělci vyjedou do ulic, funguje to úplně jinak. 

Tomu rozumím. Proč dostává národní dotace třeba Agrofert?

Když tohle začnu rozplétat, uděláte ze mě obhájce Babiše. Ale pokusím se vám to vysvětlit. Za mého působení jsme výrazně znásobili výši dotací a podpor zemědělcům. Ale Agrofert v tom objemu a podílu hektarů má na trhu víc než jiní zemědělci. A také samozřejmě častěji a víc žádá.

Vy jste jako ministr dokonce zrušil opatření pro obchodní řetězce, aby uváděly pět zemí, ze kterých dovážejí potraviny.

Protože to bylo nesmyslné a neopíralo se to o racionální data. Nebyla tehdy jasná definice české potraviny. Tu jsem později zavedl. Dneska by se toto opatření mělo zavést zpátky, nyní by dávalo logiku. Kdyby se dnes řeklo: „Deklarujte procento české potraviny“ – a to se budu snažit dostat do toho pozměňovacího návrhu –, bude to hodnota, která o něčem vypovídá. Tenkrát si z toho řetězce dělaly srandu.

Co se týče obchodních řetězců, není problém v nich? Obchodní řetězce se úplně neženou do spolupráce s malými farmáři. Proč podíl malých farem není v řetězcích větší?

Když dnes budete chtít uzavřít kontrakt s Lidlem, Kauflandem a dalšími, řeknou vám: „Máme tady v republice dvě logistická centra. Chcete-li k nám dodávat, musíte dodávat alespoň do jednoho z nich a splnit ten objem, který my chceme nakoupit.“ Skoro žádný řetězec vám neumožní, aby farmář od Kolína vozil zboží přímo do obchodu v Kolíně. Řetězec jde samozřejmě cestou nejnižších nákladů.

Jak ten řetězec namotivujete, aby šel do situace, kdy bude mít komplikovanější logistiku, komplikovanější objednávky, bude muset komunikovat s vícero dodavateli, budou to pro něj větší náklady?

Já znám pár výjimek, abychom je neházeli všechny do jednoho pytle. Třeba u nás na Olomoucku je velmi osvícená paní ředitelka pobočky Globus a ta do toho jde. A tam jsou dneska lokální farmáři!

Takže to jde.

Ale je to o jednom jediném člověku, který o to stál. Aby tohle ale fungovalo plošně, je velmi těžké zařídit. To je podobný příběh, jako když se říkalo, že je drahý roaming. Milí mobilní operátoři, nechcete zlevnit? Kdo to udělá? Až regulace to udělala. Já z této potravinářské regulace nejsem nadšený, ale jaké jiné cesty jsou? Já se teď o jednu takovou budu ještě pokoušet, ale moc jich dneska není.

O co konkrétně se budete pokoušet? Jinak tedy ještě dodávám, že toto je návrh, nad kterým jásají SPD a poslanci ANO. A z celé opozice vyjma ještě KSČM jste se pod návrh podepsali jen vy a jeden poslanec ODS.

Já jsem si toho vědom.

Jak si to vysvětlujete?

Jsem členem zemědělského výboru a vždycky jsem tady bojoval za potravináře. A je mi dneska úplně jedno, jestli u toho návrhu bude podepsaný Franta nebo Pepa z té či oné politické strany. Já vím, že pro někoho budu ten, co se dal do nějakého klubu…

Už bych to znovu nepodepsal Snažil jste se přesvědčit i své další kolegy? Třeba přímo z KDU-ČSL? Nebo i z jiných stran.

Ne, já jsem nechodil a nikoho jsem nepřesvědčoval, protože nejsem hlavní autor návrhu.

Ale zároveň vám o to hodně jde. Určitě se vás na to mnozí ptali.

Těm to vysvětluju tak, jak to vysvětluju teď vám tady.

Přesvědčil jste někoho?

Tak ti lidé to umí pochopit.

Takže jste je pro tu myšlenku získal?

Potravinovou soběstačnost jako takovou dlouhodobě prosazujeme jako celá KDU-ČSL.

Přesvědčil jste ale spolustraníky o těchto regulacích?

My jsme o tom vedli debatu na klubu a samozřejmě tam byly kritické názory. A zaznívaly tam otázky, jaké pokládáte vy. Já tu debatu prostě vracím k tomu „pojďme hledat jiné parametry a jiné nástroje, které by k tomu cíli mohly vést“.

Teď zpět k otázce, o jaké konkrétní řešení se budete pokoušet.

Za sebe jsem jedno řešení naťuknul – a to je vrátit informační povinnost, kolik českých potravin v řetězcích je. Není problém to tam mít. Potom bych to vrátil k debatě o tom, co jsme zavedli ještě za mého působení, kdy jsme v rámci České potraviny zavedli povinné označení původu masa. Dnes si jdete koupit hovězí, vepřové nebo kuřecí maso a máte tam jasně napsané, kde bylo zvíře narozeno, kde bylo vykrmeno a kde bylo poraženo. Prostě znáte nějaký příběh toho zvířete. Chtěl bych, abychom toto dokázali promítnout třeba u dalších hlavních komodit v oblasti ovoce a zeleniny. A aby to označení bylo daleko transparentnější a větší. Dneska si musíte vzít lupu a hledat, abyste si přečetla, jestli to jablko je nebo není ze Španělska. Chtěl bych stanovit takové parametry, abychom u těchto hlavních komodit mohli jejich původ hned zjistit. Nemám ambici zatížit tím celý systém potravinářství, aby to dopisovali u všeho. To není ten cíl.

Mluvíte přesně o tom samém, co udělala Francie a o čem říkáte, že by teď kvůli tomu měla mít na krku Evropskou komisi.

Ano. Ano.

Jinak tedy viditelné označení země původu bych jako zákazník uvítala u všeho.

Ano.

Ráda podpořím české výrobky.

Tak toto je další cesta. A dál klidně sáhnout do veřejných zakázek – aby veřejný zadavatel měl povinný minimální podíl biopotravin a regionálních potravin. Asi před dvěma lety to udělali Slovinci a ten podíl postupně navyšují. Biopotravina tam začala asi na pěti procentech a jdou nahoru. Teď tedy mluvím o školních jídelnách, nemocnicích, domovech důchodců. Prostě o institucích, které zřizují stát, město, obec. Ty by tuhle povinnost měly mít.

U řetězců něco podobného nelze udělat?

U řetězců bude právě ta debata, jestli se půjde cestou regulací podle původního návrhu. Přiznejme si, že 85 procent je vysoké číslo. A musíme si hlavně říct, u kterých komodit by to bylo.

Vlastně nerozumím tomu, proč lze řetězcům stanovit, že by musely odebírat 85 procent českých potravin, zatímco by nešla udělat regulace, že určité procento některých komodit budou muset odebírat od malých farmářů.

Rozumím. Přemýšlel jsem nad definicí, kdy bychom tam stanovili nějakou míru podílu vázaného na regionální potraviny. Vlastně i v oficiálních dokumentech strategie Evropské unie je zakotveno pravidlo zkracování dodavatelského řetězce. A to je něco, o co by se šlo opřít, aniž by to Komise mohla úplně rozmetat. Problém ale je, že i vůči tomuhle bude velmi silný odpor.

O tom nepochybuju. Lobbing je mocná věc. Budete mít nějakou podmínku, bez které ten návrh v dalším čtení prostě nepodpoříte? Třeba to, že budete chtít, aby se regulace týkala opravdu jen základních komodit typu ovoce, zelenina, mléko, vejce?

Já budu mít podmínku, abychom se bavili racionálně o tom, co jsme v našich parametrech schopni produkovat. Mám ambici, abych ten návrh předložil – já za sebe, za KDU-ČSL – tak, aby byl akceptovatelný. S tím, že jsem už přiznal, že ten původní návrh nebyl úplně šťastně koncipovaný.

Takhle byste se pod něj dnes už nepodepsal?

Takhle bych se pod něj znovu už nepodepsal. Jsem dost sebekritický na to, abych to řekl. Už bych to neudělal. Ale doufám, že se to do druhého čtení vykomunikuje tak, že to podpoří i plénum Sněmovny. 

Začínáte pátý měsíc ve funkci předsedy KDU-ČSL. Dalo se s tou stranou za tu dobu něco udělat?

Spoustu plánů, které jsme měli, samozřejmě pandemie zastavila. Za těch pět měsíců jsme ale zrealizovali přípravu na krajské a senátní volby. Z třinácti krajů, kde budou krajské volby, máme devět koaličních spoluprací. Dokázali jsme je postavit, dojednat, dotáhnout to do konce. To samé jsme absolvovali na úrovni senátních kandidátů. Něco takového se naposledy dělo kolem Čtyřkoalice, když Josef Lux prohlásil, že Senát nebude modrý. A my se teď snažíme, aby Senát byl skutečnou protiváhou Sněmovny. A podle mě jsme v rámci koronaviru odpracovali obrovský kus práce. Co jsem ve Sněmovně, nepamatuju se, že bychom za dva a půl měsíce předložili tolik pozměňovacích návrhů.

Samozřejmě útrpné je, že předložíte třicet návrhů a z toho vám projdou asi čtyři. Ale nakonec vláda za krátký čas beztak přišla s řešením, které bylo stejné, ale vydávala ho za své. Když potlačím hrdost, umím se s tím smířit. Pro mě je důležité, že se někde podařilo tu pomoc zařídit.

Když jde o životy, končí dělení vládní koalice – opozice. Snažil jsem se toho držet. Měl jsem desítky telefonátů s Honzou Hamáčkem, s Karlem Havlíčkem, s Tomášem Petříčkem i s premiérem. Dával jsem jim konkrétní podněty, které jsme řešili operativně. Třeba se na mě obrátil předseda lékárenského sdružení, že nemají a nutně potřebují dezinfekci. A to zase smekám, když Karel Havlíček pomohl. Za deset minut po našem telefonátu volal jeho náměstek a do čtyřiadvaceti hodin se podařilo problém posunout.

Irituje vás, když potom Andrej Babiš vystoupí a prohlásí, že mu opozice hází klacky pod nohy?

To víte, že mě to vždycky irituje. On tohle řekne a pak přijde za tři dny do Sněmovny a tam nám zase děkuje, že si naší spolupráce váží. A když Karel Havlíček na tiskovce řekne, že s Jurečkou komunikuje a že to má smysl a že to oceňuje, pak vás slova premiéra štvou.

Co se týče spolupráce s Andrejem Babišem, nejste tedy tabula rasa a víte, co čekat. Umíte si představit, že byste s ním šli příště do vlády?

To si neumím představit. S Pavlem Bělobrádkem jsme si to v roce 2017 jasně řekli – a to, co jsme řekli, platilo i po volbách. Přitom nabídka od Babiše na stole byla.

Opustil byste funkci předsedy KDU-ČSL, kdyby vás strana ke spolupráci s hnutím ANO – ať už s Babišem, či bez Babiše – tlačila?

Naše strana takové tendence nemá. Ale dala jste dvě varianty. Já jsem vyloučil jen variantu s Babišem. My ale nevíme, jestli tu za dva roky nebude někdo jiný, kdo bude reprezentovat hnutí ANO.

To by bylo dost podobné tomu, když dal Babiš své firmy do svěřenského fondu. Taky je „jako“ nemá.

To jsou spekulace a to já nechci rozvíjet.

Takže jste ochoten jít do vlády s hnutím ANO bez Andreje Babiše.

Ano. A mám k tomu ještě doplňující odpověď – na krajské a komunální úrovni s hnutím ANO spolupracujeme. 

Co zbude z Mariana Jurečky, když přijede ze Sněmovny domů? Ještě dojíte krávy?

Ne, nedojím. Teď máme doma drůbež. Teda hlavně naši kluci. Mají přes dvě stě kusů. Když přijedu domů, vezmu montérky a s kluky pracujeme. V tomto období hlavně opravujeme, takže míchačka, sbíječka… Když je počasí a jsem o víkendu doma, jedu na pole a normálně tam pracuju. Za měsíc začnou žně a jako vždycky budu jezdit s kombajnem. Už jedenadvacátou sezonu. Jsem táta pěti dětí, který dělá všechno, co běžný zemědělec.

Když zmiňujete, že máte pět synů… Snad vám nevadí, když se zeptám. Umíte si jako římský katolík představit, že by za vámi některý ze synů přišel s tím, že je homosexuál?

Neumím si představit ten okamžik. Nevím, co by mi v tu chvíli blesklo hlavou. Ale když se na to teď ptáte, vlastně si to představit umím. A nechtěl bych být rodič, který kvůli tomu své dítě odmítne. Já mám přátele, kteří jsou gayové a lesbičky. A jsou věřící. A komunikujeme spolu v dobrém přátelském vztahu.

Dost mě překvapilo, že váš kolega Zdechovský má spočítáno, kolik máte v KDU-ČSL gayů a leseb. Jako by na to měl nějaké stranické dotazníky.

To byl úlet.

Ptal jste se ho, jak na tohle přišel?

Radši ne. A myslím, že dnes dostává zpětnou vazbu, protože si z něj i spousta lidí v KDU dělá legraci. 

Autor: Renata Kalenská


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz KDU-ČSL