Stát neřeší stav krajiny a jaderná lobby válcuje energetiku


12.05.2020

denikreferendum.cz

S předsedou KDU-ČSL a bývalým ministrem zemědělství Marianem Jurečkou jsme mluvili o lidoveckých plánech na zvládání sucha, budoucnosti energetiky, nových blocích jaderné elektrárny Dukovany nebo o Zelené dohodě.

Ve svém projevu před volbou předsedy KDU-ČSL jste letos v lednu na sjezdu strany uvedl, že klimatická krize je jednou z vašich priorit. Jak se to konkrétně projevilo po vašem nástupu do funkci předsedy strany?

Od začátku roku chystáme sérii legislativních návrhů k otázce řešení změn klimatu, které teď ale přibrzdil koronavirus. Chceme se zaměřit na problematiku odpadů, nastartovat v České republice cirkulární ekonomiku, která odpad považuje za surovinu. Je potřeba klást důraz na předcházení vzniku odpadů, snažíme se podporovat recyklaci a využití druhotných surovin. Konkrétně jsme připravili v tomto duchu devět pozměňujících návrhů k odpadové legislativě, která je zrovna ve výborech.

Do prázdnin chceme předložit návrh novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, kde chceme jasně stopnout další zábor kvalitní zemědělské půdy na průmyslové projekty. Potřebujeme zpřísnit podmínky pro hospodaření s půdou a podpořit zemědělce v tom, aby vysazovali na svých pozemcích dřeviny a dělali drobné krajinné úpravy.

Celkově je pro nás téma ekologie důležité a na komunální úrovni ty změny již prakticky realizujeme. Jako příklad můžu uvést Petra Hladíka (náměstek brněnské primátorky), který pracuje třeba na projektech zelených střech.

Letos podle hydrologů zažijeme nejhorší sucho za posledních pět set let, vláda přitom podle kritiků nepostupuje jednotně a podle schválených koncepcí. Jakou cestou se chtějí při řešení sucha dát lidovci?

Už když jsem byl ministr, tak jsem kladl důraz na takzvané pozemkové úpravy. V zásadě se jedná o úpravu pozemku, jež vrátí do přírody krajinné prvky, které pomáhají zvyšovat biodiverzitu a zároveň zadržují vodu v půdě. Remízky, meze, stromořadí, aleje, mokřady, rybníky nebo retenční nádrže. Tohle všechno je potřeba do krajiny vrátit. Musíme na to jednoznačně dát více peněz.

Vláda oprášila plán na výstavbu desítek nových přehrad. Část odborníků ale tento plán kritizuje, že vychází vstříc stavební lobby, ničí přírodní ekosystémy a neřeší příčiny problémů. Pokud dostatečně neprší, tak naopak zadržují vodu, která chybí v krajině. Jaký máte názor na stavbu nových přehrad vy?

Přehrady jsou často vděčné mediální téma, které přebíjí nutnost zavádět pozemkové úpravy, o kterých jsem mluvil. Jsou některé lokality v České republice, kde přehrady budou mít pozitivní význam. Příkladem může být Vltavská kaskáda nebo Želivka, bez kterých bychom měli problém zásobovat Prahu pitnou vodou. Ale přehrady nejsou hlavním řešením, což je třeba připomínat. Nesmí se ta debata smrsknout na to, že budeme stavět přehrady, když potřebujeme zvýšit schopnost krajiny zadržovat vodu.

Vy jste zároveň byl čtyři roky ministrem zemědělství v předchozí vládě, přičemž tento resort je pro řešení sucha klíčový. Nenesete tak za současné sucho spoluvinu, když jste se na přípravě České republiky na suché roky podílel?

Jak už jsem říkal, snažil jsem se posílit realizaci pozemkových úprav, výrazně jsme zvýšili počet katastrů, kde jsme tyhle změny prováděli. Kromě toho jsme upravovali podmínky pro zemědělce, posílili jsme dotace pro ty, kteří pěstují k přírodě citlivé plodiny jako jsou jetel, vojtěška, sója, hrach nebo ovoce a zelenina.

Plodin, které jsou pestřejší, zvyšují potenciál biodiverzity a pomáhají zachytávat vodu. Dále jsme začali dokumentovat všechny závlahové systémy, abychom je mohli případně obnovit.

Měli jsme připravený také projekt meliorizačních soustav, protože problém sucha mimo jiné je ten, že 1,2 milionů hektarů zemědělské půdy máme odvodněných pomocí meliorací. Trubkami z nich odvádíme vodu. Na většině z nich není ta meliorace potřebná, ty půdy nejsou trvale zamokřené.

My bychom je potřebovali sepsat a říct si, které už nepotřebujeme a pak je odstranit nebo je nějakým způsobit řídit či použít k závlaze. Uvedený projekt jsme spolu s týmem Intersucha a Mendelovy univerzity připravili, ale po mém odchodu to zůstalo v šuplíku až dodnes.

Co ještě dělá podle vás současná vláda špatně?

Chybí mi větší rozpočet pro pozemkové úpravy, o kterých jsem mluvil. Za mého působení rozpočet byl mezi jednou a půl až dvěma miliardami korun. Po mém odchodu ale zůstal stejný, v některých letech byl i nižší. Když vidím naléhavost problému sucha, tak by ministerstvo zemědělství mělo alokovat alespoň pět miliard korun a celý proces urychlit.

Podle vědců jednou z příčin sucha je také průmyslové zemědělství, a proto podporují přechod na ekologické farmaření. Jaké kroky byste zavedli v oblasti zemědělství?

Stát by měl pozitivně motivovat zemědělce a nastavit dotační podmínky tak, aby více prohlubovali a podporovali správnou péči o půdu. Na rovinu, pozitivní motivace má nejrychlejší efekty, protože zemědělec nebo vlastník půdy je při dobře nastavených pravidlech schopen své chování rychle měnit. Kromě toho potřebujeme více podpořit i ekologické zemědělství. Krajině i lidem to pak poměrně rychle přinese benefity.

Zároveň ale tady máme Agrofert vlastněný premiérem Babišem, který je založený na průmyslovém zemědělství, produkci chemických přípravků a zabírá velkou část zemědělské půdy v České republice. Jak chcete řešit tento podnik, který snahám o transformaci zemědělství brání?

Vy nemůžete řešit jednoho vlastníka nebo jeden podnikatelský subjekt. Musíme nastavit podmínky pro celou Českou republiku tak, aby se všem vyplatilo hospodařit s péčí řádného hospodáře. Ať už to je Agrofert nebo malý zemědělec. Aby ten vlastník měl zájem na svých pozemcích vysadit dřeviny, rozčlenit zemědělské plochy, snižovat větrnou erozi stavbou stromořadí. Bude-li zemědělec v rámci dotačních podmínek motivován, tak to bude dělat.

Třeba i tím, že v podmínkách zvýhodníme zemědělce podle pestrosti plodin, aby se plošně nepěstovala kukuřice nebo řepka. Ani v rovině právní ale není možné řešit jen jeden podnikatelský subjekt.

Co říkáte jako předseda křesťanských demokratů na účinkování papeže Františka? Papež volá po řešení klimatické krize, ale také po globální solidaritě a ze současných krizí, ať už mluvíme o sociální nebo ekologické, viní i globální finanční elitu. Cituji: „Globální finanční kapitál stojí u původu závažných deliktů namířených nejenom proti vlastnictví, nýbrž také proti lidem a životnímu prostředí.“ Vnímáte to podobně? 

Mám k papeži Františkovi silně kladný vztah. Přijde mi hodně inspirativní, nejenom tím co říká, ale také osobním životním příkladem. Je důležité, že vydal Laudato Si’ a klade důraz na naléhavá ekologická témata.

Říká jednoduchou věc. Země nám nebyla dána, ale svěřena do péče. A my ji dalším generacím musíme předat ideálně ještě v lepším stavu. Zároveň ale říká, že zodpovědnost není jenom na elitách, ale také na každém z nás.

Když to převedu do praxe a vidím, jak jsou někteří lidi kritičtí k zemědělcům a lesníkům, a potom přijdete k nim na zahradu a vidíte, že sečou trávník na pět centimetrů, zalívají vodou z hadice a zasypávají hnojivem, tak si klepu na čelo. Zodpovědnost za životní prostředí začíná u každého z nás doma, u vodovodního kohoutku, odpadního koše a u naší zahrady. Pak teprve to můžeme řešit globálně. Nemá smysl říkat co Čína, co Indie, co Spojené státy a nedělat nic. To dopadne špatně.

Nicméně klimatická krize není jenom otázkou sucha. Česká republika patří ke čtyřem zemím EU, které v přepočtu na počet obyvatel vypustí nejvíce emisí skleníkových plynů, oteplujících planetu. Lví podíl na tom má těžba a spalování uhlí. Odborníci se shodují, že pokud chceme klimatickou krizi vyřešit, musíme se rychle zbavit uhlí. Kdy a jak by podle vás Česká republika měla skončit s uhlím?

Pan prezident nedávno na návštěvě Karlovarského kraje řekl, že uhlí je naše zlaté vejce. Tohle určitě nesdílím, ta doba je dávno pryč. Uhlí ani nikdy zlaté vejce nebylo, jenom odložený problém.

Měli bychom dělat takové kroky, abychom s uhlím mohli skoncovat pokud možno co nejdříve. Než tady dlouze debatovat o datu, jestli třeba rok 2030 nebo 2035, tak mi přijde daleko smysluplnější, aby stát postavil svou politiku na maximální podpoře obnovitelných zdrojů. Ať už pro domácnosti, firmy nebo komunální sféru.

Když tyhle zdroje budou rychle vznikat, tak přirozeně vytlačí potřebu mít tady uhlí. Chybí mi tady aktivní politika státu, abychom například podpořili akumulaci energie. Stát musí víc podporovat lidi, aby si dávali na střechy fotovoltaické panely. Musí podporovat obce, aby přecházely na čistou energii. Celý tenhle sektor může přinést velký progres včetně nových pracovních míst.

Vláda místo toho řeší otázku jádra. Přitom otevřít možnosti obnovitelných zdrojů domácnostem a firmám by vedlo i k úsporám, snížení závislosti na mocnostech, jako je Rusko. Mám pocit, že stát se tomu aktivně brání.

Vláda chce, jak jste uvedl, jít cestou stavby nových bloků jaderných elektráren. Nedávno schválila smlouvy s ČEZem, podle kterých budou občané dotovat a ručit celý projekt i cenu elektřiny, a to klidně do výše desítek miliard. Riziko za případné zdražení a zdržení tedy ponese veřejný rozpočet. Dává takový projekt vůbec smysl?

Umím ještě pochopit tu strategii u Dukovan, kdy se hledá kapacita za odstavované bloky. Nechápu diskuze k novým blokům Temelína. Mluví se o tom, že budeme masivně investovat do jádra a úplně chybí debata o investicích do obnovitelných zdrojů, akumulací energie, fotovoltaik, biomasy. To mi chybí.

Zastavme se u Dukovan. I data ČEZu ukazují, že cena elektřiny například ze solárních zdrojů bude levnější i v případě státních garancí za nové bloky Dukovan. Nepoškozují tedy smlouvy s ČEZem zájmy České republiky, protože nás budou všechny stát zbytečně moc peněz? 

Jsem v obtížné situaci. I když jsem zákonodárcem, tak jsem smlouvy neviděl, jdou mimo nás i celou opozici. Nevím, s čím pracuje vláda v souvislosti s ČEZem, máme jenom informace z médií. Bohužel je to tak. Na druhou stranu jsem si vědom toho, že Česká republika by měla být soběstačná, co se týče výroby energie.

Měli bychom se o to snažit, protože je to strategicky důležité pro bezpečnost státu. Pro stát to není jednoduché, když v současnosti nevíme, jaké budou v budoucnu požadavky na množství energie, jaký bude nárůst elektromobility a tak dále. Proto nejsem ten, kdo by říkal, abychom neuvažovali o nějakém prodloužení výroby v Dukovanech.

Na druhou stranu by ten proces měl být transparentní z hlediska výběru dodavatele, což se neděje. Měli bychom řešit i případné alternativy, jako jsou třeba malé efektivní reaktory, které nabízí třeba Jižní Korea. Je tady ještě jedna věc, která není podle mě dostatečně prodiskutována a může ohrozit celý ten projekt, a to je dostatek vody na chlazení.

V těch debatách se zapomíná na to, že z důvodu změny klimatu může hydrologická situace na Vysočině být za deset let úplně jiná, než je tomu dnes. Už v posledních letech bylo pár dnů, kdy byl v Dukovanech problém s chlazením. A to se může ještě dramaticky zhoršit.

Není jednoduché dneska říct, že fotovoltaika, vítr nebo bioplyn dokážou v budoucnu nahradit nejen uhlí, ale i jádro. Na druhou stranu v případě Dukovanů je tady spousta otázek z hlediska transparentnosti, bezpečnosti, výběru dodavatele nebo chlazení.

Zkušenost se stavbou nových bloků v jiných evropských státech není nijak příznivá. Ať už mluvíme o Mochovcích na Slovensku, Flamenville ve Francii nebo Olkiluotu ve Finsku, všechny stavby provází masivní předražení a několikaleté zpoždění. I z toho důvodu velká část evropských států, do budoucna ve svých plánech s jádrem nepočítá. Proč je to v České republice jinak?

I toho se samozřejmě obávám, těch zdržení i předražení. Je tady spousta nedořešených otázek, ze kterých nemám dobrý pocit a kterým se zodpovědní včetně vlády vyhýbají. Nejen ta samotná stavba se může prodražovat, ale můžou nastávat situace, které prodraží i systémy zabezpečení.

Po výbuchu ve Fukušimě celý jaderný sektor investoval miliardy do zvýšení zabezpečení atomových elektráren. Nicméně dneska jsme svědky kybernetických útoků na nemocnice a my nevíme, jakým kybernetickým a hybridním hrozbám budeme čelit za deset let. Tohle všechno se může do té ceny promítnout a my to neumíme dneska vykalkulovat.

Celkově mi proto chybí větší ambice vlády udělat revizi státní energetické koncepce v návaznosti na posun v technologiích. U nás se celkově drží určitá mantra, kterou se někteří lidé bojí prolomit. Neříkám, že máme slepě jít do věcí, které můžou mít rizika. Když se ale třeba podíváte na otázku využitelnosti biometanu u nás, tak vidíme velký potenciál.

Vláda tyhle možnosti opomíjí a nikdo třeba neudělal studii, která by posoudila, co bychom mohli mít místo investic do jádra. Kolik diverzifikovaných obnovitelných zdrojů, fotovoltaik, tepelných čerpadel nebo akumulačních baterií. Když to řeknu naplno, tak ta jaderná lobby válcuje všechny možné alternativy.

Kromě zemědělství a energetiky je doprava dalším důležitým sektorem, kde vznikají emise skleníkových plánů. Jaká opatření pro snižování emisí v tomto sektoru byste zavedli? Podporujete například snahy mnoha evropských měst, jako Milán nebo Barcelona, rozšiřovat oblasti zavřené pro automobilovou dopravu? 

Tahounem těch změn v dopravě by měl být stát, který dnes neplní svoje vlastní koncepce a strategie. Ať už se bavíme o tendrech na opravy železničních sítí nebo podpoře vývoje alternativních pohonů, jako je bio-CNG nebo vodík, jak se o to snaží některé zahraniční státy. Celý veřejný sektor se sice zavázal, že bude nakupovat auta na elektřinu nebo jiné nefosilní pohony, ale zůstalo to zase jenom na papíře. Tohle jsme schválili ještě za Sobotkovy vlády, ale nikdo to neplní.

Obecně chybí daňová podpora čisté dopravě nebo lepší infrastruktura. Elektromobilitu brzdí například i to, že stavební zákon neřeší podporu dobíjecích stanic. Stát pro to nevytváří prostor, pro jednotlivce nebo firmu nedává smysl pořídit si elektroauto. Přitom třeba u veřejné dopravy vidíme města, které projekty na alternativní pohony úspěšně zkouší a jsou tak ambicióznější než stát.

Řešení klimatické krize není představitelné bez mezinárodní spolupráce. Česká vláda útočí na evropskou Zelenou dohodu s argumentem, že si při blížící se ekonomické krizi spojené s pandemií investice do ekologizace nemůžeme dovolit. Co říkáte na tento vládní argument?

Přijde, že je to argument z neznalosti. Hodí se to k účelové argumentaci a vzbuzování strachu u lidí, že když budeme klást důraz na životní prostředí, tak ohrozíme vaše pracovní místa a ekonomiku. Je to buranský přístup.

Místo toho bychom měli říct, že když budeme dělat politiku v rámci Zelené dohody dobře, bude to příležitost pro nové obory, nová pracovní místa a celkově bohatství našeho státu. Uvedu příklad, který jsem zmiňoval na sjezdu KDU-ČSL. Máme přibližně 1,8 milionů střech rodinných domů v celé České republice.

Kdyby tyhle rodiny byly schopné si pomocí třeba fotovoltaiky zabezpečit energii pro svou spotřebu, samozřejmě pokud budou schopní akumulovat energii třeba do baterií, tak ročně ušetří až sto padesát miliard korun. Ty zůstanou lidem. Kdybychom dokázali z evropské Zelené dohody využít projekty, které zajistí nová pracovní místa a zajistí lidem i firmám úspory, tak by to pro naši republiku naopak bylo velmi pozitivní. Nikdo z vlády takhle o Zelené dohodě nemluví, protože je jednoduší vytvořit atmosféru strachu a postavit se na obranu proti falešným hrozbám.

Zároveň v evropské debatě o Zelené dohodě se ozývá i kritika z druhé strany, že sama o sobě nestačí, je pomalá a nemá ambiciózní cíle. Evropská komise navrhuje zvýšit cíl pro snižování emisí do roku 2030 ze 40 na 50-55 %, ekologické organizace jako Greenpeace chtějí přinejmenším 65 %, někteří i více. Česká vláda jakékoliv zvyšování odmítá. Jaký je váš názor?

Nechci tady z kanceláře střílet od pasu čísla. Byl bych velmi rád, kdybychom si všichni v Evropě i České republice řekli, že musíme dělat maximum možného. Přijde mi, že debata se hodně vyčerpává na tom cíli místo toho, abychom si řekli, co už letos a příští rok můžeme změnit.

Mnoho lidí nechápe, proč nějaká Zelená dohoda vůbec existuje a nikdo to pořádně nevysvětlí. Za deset a patnáct let, až tady budeme v problémech, velké množství lidí nebude mít vodu, stoupne průměrná teplota, tak potom spoustě lidí dojde, proč musíme dělat změny a přistupovat jinak k životnímu prostředí.

Jsme v situaci, kdy si většina lidí rozsah problémů ani neuvědomuje. Zatím skoro všem teče voda z kohoutků, mají zelený trávník, ale nevidí už problémy v lesích. Za deset let se lidé budou ptát, co jsme dělali dnes. Je důležité začít to hned teď řešit.

Co se dá prosadit z opozice?

My se snažíme získat u lidí větší důvěru. Například i tím, že u ekologických témat se snažíme navrhovat konkrétní řešení. Zmiňovali jsme na začátku odpady. Budeme se snažit prosadit větší rozpočet pro pozemkové úpravy. Budu navrhovat tu novelu zákona o ochraně zemědělského fondu, abychom nestavěli další a další průmyslové zóny na té nejlepší zemědělské půdě.

Naší ambicí je tohle tlačit na celorepublikové úrovní a případně v další vládě to ovlivňovat přímo. Zároveň ale tohle všechno už děláme na krajské a komunální úrovni, kde máme starosty a zastupitele. Investice do krajiny, vysazování alejí, zavádění mokřadů nebo fotovoltaiky na střechy, to všechno už naši zástupci na nižších úrovních dělají. Vláda není všechno a my nechceme čekat se složenýma rukama co udělá.


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz KDU-ČSL