Marian Jurečka k tématu obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí


17.06.2019

Proč Mariánský sloup má na Staroměstském náměstí své místo a proč podporuji jeho navrácení narozdíl od pana primátora Hřiba. Prosím přečtěte si tento delší text, protože ten kontext informací je velice důležitý.

Podívejme se do historie: když se v srpnu 1645 (po 3 měsících obléhání a 20 násobné přesile) ubránilo Brno Švédům, bylo to připisováno jak mistrné strategii obránců, tak důvěře Brňanů v pomoc Panny Marie. Stejný názor měli Pražané, když od července do listopadu 1648 hájili a uhájili před Švédy Staré a Nové Město. Podle mentality lidí tehdejší barokní doby se za bojující obránce ve dne v noci modlili obyčejní lidé před obrazem Panny Marie Rynecké, umístěném na domě č. 20 na Staroměstském náměstí.

Není divu, že když po vydrancování Malé Strany a Pražského Hradu švédskými vojsky, uviděli Pražané tu hroznou spoušť, která po vojácích zůstala, bylo rozhodnuto (jako v podobných situacích v Mnichově 1638 a Vídni 1648), o vybudování Mariánského sloupu a umístění obrazu Panny Marie Rynecké z vděčnosti do jeho výklenku (maličké kapličky).

Sloup byl vztyčený na Staroměstském náměstí tak, aby se stín jeho dříku kryl v pravé poledne s „pražským poledníkem“ vyznačeným v dlažbě náměstí. V červenci 1652 jej posvětil kardinál z Harrachu za přítomnosti panovníka - císaře Ferdinanda III. a jeho syna. Přítomnost panovníka byla tenkrát naprosto logická: byla vyjádřením uznání obráncům za to, že celá Praha nedopadla jako Švédy zničená Olomouc. Možná právě tato tenkrát logická přítomnost představitele státu - panovníka z habsburské dynastie - při instalaci Mariánského sloupu, vrhla o 266 let později, v naprosto jiném historickém kontextu, těžký stín na Mariánský sloup. Tak těžký, že jej někteří pražané považovali přímo za symbol habsburské nadvlády nad naším národem a usilovali o jeho odstranění.

O organizaci destrukce sloupu se se svými kamarády plánovitě postaral známý žižkovský bohém Franta Sauer (1882-1947). Rozvášněný dav lidí vracející se 3. listopadu 1918 z Bílé hory (z tábora lidu u příležitosti výročí bělohorské bitvy /8.11.1620/) po potyčce s pražany bránícími Mariánský sloup, vybil své vášně primitivním zničením krásného díla nejznámějšího českého raně barokního sochaře Jana Jiřího Bendla. Povzbuzen tímto vandalským činem (kterým prý „vyjádřili své vlastenectví“), vydal se dav ke Karlovu mostu, aby svrhl tam umístěné sochy - další „symboly habsburské moci“ - do Vltavy. Tomu ale už zabránil legionář v uniformě (s vyznamenáním na hrudi), který vyskočil a vlastním tělem chránil první ze soch a také příchozí policie.

Když sledujeme tato historická fakta, zdá se opravdu zvláštní, že se vyšetřování svržení sloupu hned na začátku za tichého souhlasu nejvyšších míst „zametlo pod koberec“… až se Franta Sauer nakonec sám přiznal a před smrtí svého činu velmi litoval. To, že po 3 roky (1915-18) koexistoval na Staroměstském náměstí Mariánský sloup vedle nově instalovaného sousoší mistra Jana Husa, který byl (nota bene) mariánským ctitelem, napovídá, že všechna hysterie proti obnově Mariánského sloupu ať z národnostních, či konfesních důvodů je ubohým projevem buď nevědomosti, nebo intolerance.

Tady bych chtěl připomenout osud jiné stavby – a sice Betlémské kaple, která byla původně založená r. 1391 a kázal v ní (jak známo) mistr Jan Hus. Tato kaple byla r. 1786 pro zchátralý stav zbořená. Na jejím místě vznikla nová městská bytová zástavba. V 50. letech XX. století byla zástavba odstraněna a kaple na památku mistra Jana Husa (tenkrát za státní peníze) znovu vybudována. Proč by nemohl být na volném, nezastavěném prostranství, bez státní subvence, za pouhého souhlasu pražských úřadů znovu vztyčen Mariánský sloup, jako symbol uchránění měst pražských před zabíjením a drancováním za hrozné třicetileté války?

 

Marian Jurečka


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL