Marian Jurečka podrobně k návrhu stavebního zákona


14.03.2019

Úvod do situace

Na základě usnesení vlády převzala od MMR přípravu rekodifikace stavebního práva Hospodářská komora ČR (oficiálně je to prezentováno jako spolupráce). V rámci tohoto převzetí byl dle návrhu HK změněn (a následně schválen vládou) i věcný záměr rekodifikace. Je zde velký politický tlak (včetně předsedy vlády) na zrychlení již tak velmi šibeničních termínů.

Předtím došlo rozhodnutím předsedy vlády k redukci tabulkových míst na příslušném odboru MMR (3 právníci), takže ministerstvo ztratilo kapacitu na přípravu legislativy (a následně se „nabídla s výpomocí“ HK).

V praxi se tedy zcela obrátily standardní role, kdy stát připravuje legislativu a organizace hájící zájmy soukromých subjektů ji připomínkují (a stát dle svého uvážení připomínky zohlední či nikoliv). Zde soukromá organizace hájící zájmy jedné skupiny podnikatelů (stavební firmy a developeři) řídí celý proces a pracovníci jednotlivých ministerstev to připomínkují.

Na MMR byly pro přípravu rekodifikace zřízeny poradní orgány. Hlavním je Kolegium ministryně pro místní rozvoj k rekodifikaci veřejného stavebního práva, které tvoří zástupci těchto subjektů:

 Hospodářská komora České republiky

 Svaz průmyslu a dopravy České republiky

 Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR

 společnost ČEPS, a.s.

 Central Group, a.s.

 Asociace krajů České republiky.

Tento poradní orgán nebude dále rozšiřován a je zjevně tvořen převážně subjekty, které hájící zájmy velkých podnikatelů.

Byly také zřízeny následující pracovní skupiny:

 pracovní skupina pro veřejnou správu

 pracovní skupina pro územní plánování

 pracovní skupina pro digitalizaci

 pracovní skupina pro oblast stavebního práva procesního

 pracovní skupina pro oblast stavebního práva hmotného

 pracovní skupina pro vyvlastnění

Do těchto skupin je omezený přístup, dokonce i některým ministerstvům nebylo umožněno vyslat své zástupce do skupin, které se dotýkají jejich působnosti.

Jedním ze záměrů rekodifikace je také vyřešit nesoulad Metropolitního plánu se stávající legislativou a výtky jeho odpůrců. S tím souvisí i to, že má být v územním plánování zrušen institut opatření obecné povahy (v záměru uvedeno jako varianta).

Na celý proces připomínkování záměru byl poskytnut termín 15 pracovních dnů. To je u tak zásadního materiálu, který mění přes 80 zákonů a dotýká se národního kulturního i přírodního dědictví, zcela nedostatečné. Věcný záměr nového stavebního zákona (dále jen VZSZ) v prvé řadě postrádá řádnou analýzu míry zásahu do současné organizace veřejné správy, zejména co se týká rozsahu převodu agend jednotlivých dotčených orgánů a s nimi související delimitace zaměstnanců. Z toho pak vyplývá nedostatečná analýza výdajů na realizaci rekodifikace stavebního práva. Věcný záměr také zcela postrádá důkladnou analýzu důvodů způsobujících nepřiměřenou délku, příp. z pohledu stavebníka neúspěšné ukončení, stavebních řízení. Jako jediné důvody jsou zmiňovány složitost právní úpravy, neprofesionalita úředníků a velké množství správních aktů vydávaných dotčenými orgány státní správy, aniž by byla zohledněna např. nevhodnost umisťovaných stavebních záměrů (záplavová území apod.) nebo neshody mezi vlastníky dotčených nemovitostí a stavebníkem. Takto nedostatečně zanalyzovaná východiska jsou v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 4 Legislativních pravidel vlády. Návrh v mnoha pasážích obsahuje protimluvy (např. postavení Nejvyššího stavebního úřadu). O nepřipravenosti návrhu svědčí i to, že jej předkladatel v průběhu mezirezortního připomínkového řízení bez bližšího odůvodnění měnil.

Ačkoliv lze se základní ideou věcného záměru zákona, tedy urychlení a zjednodušení stavebních řízení, souhlasit, nelze souhlasit se způsobem, jakým má být tohoto cíle dosaženo. Celý návrh je totiž krajně nevyvážen ve prospěch stavebníka a téměř vůbec nezohledňuje potřebu ochrany veřejného zájmu, naopak se snaží o jeho maximální eliminaci. Taková právní úprava neodpovídá požadavkům na moderní řízení státu, neboť ochrana veřejného zájmu (např. ochrana vod nebo ovzduší) je ve svém důsledku zájmem každého jednotlivce.

Nelze přehlédnout ani uspěchanost návrhu plynoucí z předpokládané platnosti (2021) a účinnosti (2023), přestože tak zásadní rekodifikace vyžaduje mnohem delší přípravu a řádné projednání se všemi dotčenými orgány a subjekty, aby bylo možno předejít zkratkovitým řešením, která nakonec nepřinesou kýžený výsledek a výkon veřejné správy na tomto úseku naopak zkomplikují. Místo razantních a nepromyšlených zásahů do organizace veřejné správy za účelem zjednodušení a zrychlení povolovacích procesů pro stavebníka by bylo vhodnější nasměrovat úsilí k elektronizaci veřejné správy, jak ostatně naznačuje bod B. věcného záměru tak, aby bylo dosaženo stejného cíle (jedna žádost – jedno povolení), ovšem bez bourání a vyčleňování dílčích kompetencí.

Připomínky k věcnému záměru stavebního zákona

JUDr. Alena Kliková, Ph.D., Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra správní vědy a správního práva

Obecně:

Zhodnocení stávajícího stavu není přesné. Konkrétně nevyjasněnost kompetencí a zejména odpovědností je možné odstranit i za stávajícího stavu právní úpravy, neboť správní řád umožňuje řešení kompetenčních konfliktů. Tvrzený problém spočívající ve faktické personální i kompetenční „slabosti“ stavebních úřadů, nebude možné vyřešit změnou zákona. Ani sebelepší zákon neodstraní nekompetentnost úředních osob. Stejně tak není možné zákonem odstranit chyby v postupech úřadů, včetně problémů spočívajících v opakovaném doplňování skutkových tvrzení a důkazů. Účelové obstrukce některých účastníků řízení budou pokračovat i po změně zákona. Vyloučení účastníka z řízení, popř. omezení jeho veřejných subjektivních práv by bylo v rozporu s principem práva na spravedlivý proces.

Návrh nesplňuje požadavky stanovené Legislativními pravidly vlády. Konkrétně ustanovení čl. 4, dle kterého musí návrh věcného záměru zákona obsahovat zhodnocení stávající právní úpravy nebo její příslušné části, zahrnující rozbor skutečného stavu, anebo rozbor stavu v oblasti, která dosud právními předpisy upravena není. Dále musí obsahovat návrh věcného řešení, z něhož musí být zřejmé, že navrhované řešení navazuje na provedené zhodnocení. Zhodnocení stávajícího stavu se omezuje na opakovanou kritiku zdlouhavého řízení, složitost právní úpravy, neprofesionalitu úředníků a velké množství správních aktů vydávaných dotčenými orgány státní správy. Z navrženého řešení však nikterak nevyplývá konkrétní řešení vytýkaných nedostatků. Předložený návrh si totiž odporuje, neboť za řešení neprofesionality úředníků nelze považovat jejich přesun z územně samosprávných celků do státní správy. V případě, kdy je vytýkána nekompetentnost úředníků, nabízí se jako řešení jejich hlubší vzdělávání, popř. nastavení přísnějších požadavků na jejich kvalifikaci. Nikoliv přesun „personálního substrátu“ na nově vzniklý úřad. Návrh taktéž nikterak nově neřeší vytýkanou zdlouhavost procesu, neboť nastavení lhůt není řešením. Lhůty pro činnost správních orgánů jsou nastaveny i nyní, včetně možností ochrany před nečinností.

Konkrétně k jednotlivým bodům:

Kapitola 6.

Institucionální změny:

Vymezení „kontaktních“ pracovišť v obcích a v obcích s pověřeným obecním úřadem (obce I. a II. typu), a to pouze v některých, neřeší odstranění nejistoty, na který konkrétní orgán by se měl stavebník obracet. Není vyjasněna dvojinstančnost řízení, tj. který správní orgán bude odvolacím orgánem? Principu dvojinstančnosti neodpovídá varianta, kdy by odvolacím orgánem byl tentýž orgán, který rozhoduje v prvním stupni. Návrh uvádí - v prvním stupni budou jako správní orgány rozhodovat územní pracoviště krajských stavebních úřadů, o opravných prostředcích bude rozhodovat krajský úřad z „ústředí“. Odvolacím orgánem by tak byl tentýž správní orgán, který rozhoduje v prvním stupni.

Přesun části agendy z pravomoci dotčených orgánů do pravomoci stavebních úřadů způsobí nejasnosti v rozsahu jednotlivých pravomocí. Pokud by se měla přesunout na stavební úřad ta agenda, která předchází povolovacímu procesu na stavebních úřadech, zůstává pak agenda (mnohdy tatáž), která nepředchází povolovacímu procesu, na dotčených orgánech. Konkrétně např. povolování kácení dřevin – v případě, kdy by mělo následovat povolení stavby, by měl povolení kácení vydávat stavební úřad. V případě, kdy nebude následovat povolovací proces, by mělo zůstat povolení kácení na orgánu ochrany přírody? Pro stavebníka bude velmi těžké tyto situace odlišit.

Obecně lze uvést, že změna organizace veřejné správy je velmi komplikovaným problémem a nelze ji provést formou změny jedné oblasti veřejné správy, ale je nutné ji řešit komplexně.

Procesní změny:

Zavedení povinnosti předběžné informace není novinkou. Je zakotvena ve stávající úpravě stavebního zákona.

Měla by být zavedena možnost, aby „vyjádření neintegrovaných dotčených orgánů a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury obstaral na žádost žadatele po uhrazení správního poplatku stavební úřad před zahájením řízení či v průběhu řízení o povolení stavby, pokud by vyvstala potřeba obstarání takového vyjádření až v průběhu řízení“. Toto pravidlo bude v praxi problematické. Bude nutné provázat obstarávání vyjádření na dodání podkladů od stavebníka, dále bude nutné odlišovat situace, kdy bude vše pořizovat stavebník sám a kdy nikoliv.

Zavedení předpokládaného souhlasu v situaci, kdy nebude dodáno vyjádření dotčených orgánů nebo vlastníků infrastruktury, je problematické. Může být v praxi zneužíváno. V situaci, kdy dotčený orgán nebo vlastník nebudou mít dostatečné podklady od stavebníka a nebudou se tak moci závazně vyjádřit, nelze předpokládat vydání souhlasu fikcí.

Závazné lhůty pro vydání povolení jsou i nyní a situaci to neřeší.

Kladný výsledek jednotného řízení o povolení stavby v podobě vydaného rozhodnutí o povolení stavby bude pro žadatele znamenat oprávnění k uskutečnění stavby – nejedná se o nové pravidlo. Kladný výsledek vždy znamená oprávnění stavby.

Pravidlo předpokládaného souhlasu se stavbou v případě nedodržení lhůt (pokud stavební úřad v prvním stupni nerozhodne bez zbytečného odkladu a nerozhodne ani v zákonem stanovené závazné lhůtě (např. v délce 30 dnů), informační systém automaticky vygeneruje rozhodnutí o povolení stavby) je institut velmi zneužitelný. Může ve sporných případech navádět stavebníky k obstrukcím tak, aby uplynula lhůta a oni získali povolení fikcí.

Sporná je otázka omezení pravomocí odvolacího orgánu, a to nemožnost napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit prvnímu stupni.

Výslovné definování chráněných veřejných zájmů není možné, neboť se jedná o tzv. neurčitý pojem, který musí být vždy konkrétně naplněn v daném konkrétním řízení. V řadě případů nelze jednotnou definicí pojmout veškeré životní situace. Chybějící situace by pak byla velkým problémem v uplatňování ochrany daného veřejného zájmu, neboť budou vyvolávány otázky týkající se toho, zda v těchto případech se ochrana daného veřejného zájmu neuplatní anebo zda se uplatní obecná zásada vyplývající ze správního řádu. Ochrana veřejných zájmů je jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů uvedená ve správním řádu. Zdůrazňování vybraných veřejných zájmů ve stavebním zákoně tak může být kontraproduktivní. Právě z důvodu širokého nastavení dané problematiky je pojem veřejný zájem charakterizován jako neurčitý pojem, aby mohl být „naplňován“ dle konkrétní potřeby a dle konkrétní situace.

Kapitola 7. – Návrhy věcného řešení

A.

Bod 4.1. Vyloučení stavební správy ze spojeného modelu veřejné správy

Návrh uvádí, že se jedná o vynětí jedné agendy, což není přesné. Vzhledem k navrhovanému přesunu řady kompetencí, včetně pravomocí dotčených orgánů, jednalo by se o vynětí několika agend. Návrh neřeší, které konkrétní agendy by měly být vyňaty ze spojeného modelu veřejné správy.

Bod 4.2. Obecný popis nové soustavy institucí, hierarchie a vzájemné vztahy jednotlivých stupňů

Není zřejmé, který správní orgán bude odvolacím orgánem. Není možné, aby odvolacím orgánem byl tentýž orgán, který rozhoduje v prvním stupni (jedná se o porušení principu dvojinstančnosti). Označovat odvolací orgán jako krajské „ústředí“ neodpovídá obecným principům organizace veřejné správy.

S tím souvisí připomínka k možnosti, aby v některých případech rozhodoval v prvním stupni krajský stavební úřad ze svého „ústředí“, a o odvolání proti jeho rozhodnutí bude rozhodovat Nejvyšší stavební úřad. Vytváří se nejasné kompetence odvolacích orgánů. Vždy bude rozhodovat jeden krajský úřad. Organizační členění na ústředí a územní jednotky je problematické. Srovnání se Státním pozemkovým úřadem není odpovídající, protože u pozemkových úřadů nedochází k nesystémovému rozdělování odvolacích orgánů, ale „ústředí“ je odvolacím orgánem vždy, tj. nemůže docházet ke kompetenčním konfliktům o to, který orgán je odvolacím v tom kterém případě.

Návrh předpokládá v případě obzvláště specifických typů staveb (např. dálnice) „speciální“ působnost a příslušnost jednoho konkrétního stavebního úřadu. Sice by mělo dojít ke sjednocení agendy do jednoho správního orgánu, ale tento pak bude dále členěn. Plánovanému sjednocení agendy tak je sporné. Je otázkou kolik takových speciálních úřadů by mělo být v rámci jednoho úřadu vytvořeno?

Návrh neřeší zásadní otázky spojené s jinou agendou speciálních stavebních úřadů, která souvisí s povolováním staveb. Konkrétně v případě vodoprávních úřadů, kdy tyto vydávají i povolení k nakládání s vodami, schvalují manipulační řády, které souvisí s užíváním staveb vodních děl, není řešen dopad změny do těchto kompetencí.

(stejně k bodu 4.7.1.1.)

Bod 4.3. Sjednocení na ústřední úrovni – vznik Nejvyššího stavebního úřadu

Návrh si odporuje v otázce organizačního zařazení Nejvyššího stavebního úřadu do organizační struktury veřejné správy. Návrh na jednu stranu uvádí, že Nejvyšší stavební úřad by měl být ústředním orgánem (tj. nepodřízen ministerstvu), na stranu druhou návrh počítá s tím, že by byl Nejvyšší stavební úřad podřízen ministerstvu pro místní rozvoj (tj. jednalo by se o neústřední úřad). Tím jsou popřeny organizační principy veřejné právy.

Bod 4.4. Konstrukce nové soustavy stavební správy

Návrh uvádí „Správním orgánem by však v tomto případě zůstávalo územní pracoviště v obci s rozšířenou působností, nikoli zmíněné kontaktní pracoviště.“ Dále návrh uvádí, že rozhodovat bude krajský úřad, někdy z pozice územní a někdy z pozice ústředí. V takovém případě pak územní pracoviště není správním orgánem, ale organizační složkou či jednotkou (viz návrhem zmiňovaný systém katastrálních pracovišť, která nejsou správním orgánem). V této části návrh popírá sám sebe. Vzhledem k navrhovaným změnám organizace veřejné správy, by toto mělo být předem vyjasněno.

Bod 4.6. Delimitace

Návrh předpokládá přechod kvalifikovaných zaměstnanců stávajících stavebních úřadů, resp. dotčených orgánů. Není zřejmé, kdo a jakým způsobem bude posuzovat kvalifikovanost vybraných úředníků, kteří by měly přejít do nové organizační struktury. Jedním z proklamovaných důvodů rekodifikace je dle návrhu nekompetentnost úředníků na jednotlivých stavebním úřadech. Je pak otázkou, zda přechod stávajících zaměstnanců stavebních úřadů do nové infrastruktury, zajistí naplnění cílů rekodifikace?

Chybí návrh řešení tzv. dislokace stavebních úřadů.

Bod 4.7. Změny v postavení dotčených orgánů

Integrace vybraných dotčených orgánů do struktury stavebních úřadů je nejasná. Není zřejmé, jak se bude kompetence dělit mezi stavební úřady a „zbytkovou“ působnost, která by měla zůstat na stávajícím dotčeném orgánu. V případě, že by na stavební úřad měla přejít kompletní kompetence stávajících dotčených orgánů, došlo by tím ke zrušení stávajících dotčených orgánů? Není řešen důvod pro redukci ochrany veřejných zájmů. V případě, kdy není záměr konkretizován a řádně odůvodněn (uváděný důvod – velké množství stanovisek – není vypovídající), a nevyplývá z něj návrh řešení, je sporné, zda odpovídá legislativním pravidlům. Tvrzené velké množství stanovisek pak také není řádně vysvětleno. Veřejné zájmy jsou chráněny v situaci, kdy se v dané lokalitě vyskytnou, tj. navrhovat plošné obecné snížení jejich ochrany veřejných zájmů, popírá smysl této ochrany.

Návrh neodůvodňuje prolomení organizačních principů veřejné správy, a to konkrétně princip věcný, který stanovuje obecně rozdělení věcné působnosti mezi jednotlivé resorty.

4.7.1.3. Změna formy závazných stanovisek na formu vyjádření

Odůvodnění, proč by měla závazná stanoviska dotčených orgánů mít podobu vyjádření, není přesné a neodpovídá stávající obecné právní úpravě. Návrh uvádí např. v případě stanovení reálně nesplnitelné podmínky pro uskutečnění záměru – v případě reálně nesplnitelných podmínek se může jednat o nicotný právní úkon (§ 77 odst. 2 správního řádu). Dále návrh uvádí „v případech, v nichž různé dotčené orgány stanoví ve svých závazných stanoviscích navzájem si odporující podmínky“ – ustanovení § 136 odst. 6 správního řádu uvádí možnosti řešení sporů mezi dotčenými orgány. Dané ustanovení lze považovat za dostatečně vhodné i pro stavební praxi. To že se v praxi dané řešení nevyužívá, není problém právní úpravy, ale problém praxe. Návrh zákona nenavrhuje dostatečné řešení stávajícího stavu v praxi.

B.

Elektronizace stavební agendy

Bod. 3. Elektronizace řízení

Dle návrhu má dojít ke sjednocením všech používaných formátů dokumentů. Návrh neřeší dopady do soukromé sféry, a to problém nejednotných počítačových programů, ve kterých se projektuje. Popř. zda sjednocené formáty budou rozeznávat veškeré projekčně používané programy (ZWCad, ArchiCad, AutoCad, MicroStation). Není řešeno, jakým způsobem by mělo dojít k „výběru“ určitého programu z ústřední úrovně.

Bod 3.1. Nahlížení do spisu

Návrh řeší případnou možnost nastavení elektronického omezení, aby např. účastníci řízení v rámci svého přístupu k dokumentaci stavby pro dané řízení nemohli předmětnou dokumentaci kopírovat. Neřeší však jiné technické možnosti při dálkovém nahlížení jak toto zabezpečit.

Bod 3.2. Využití informačního systému pro fázi před zahájením řízení

Návrh zmiňuje, že žadatel si bude prostřednictvím elektronického systému obstarávat například stanoviska vlastníků dopravní a technické infrastruktury. V této souvislost chybí vymezení dopadu pro soukromé subjekty, kterými v řadě případů vlastníci infrastruktury jsou. Jak bude zajištěna provázanost se všemi soukromými vlastníky infrastruktury? Resp. zda jim bude zákonem dána povinnost mít takovou evidenci svého majetku, která by byla kompatibilní s elektronickým systémem?

D.

Procesní změny

Bod 2. Návrh řešení

V návrhu zůstává nevyřešená otázka, jak budou do jednotného systému povolování začleněna další „dílčí“ řízení a na jejich základě vydávaná rozhodnutí podle zvláštních zákonů. Tato otázka by měla být zodpovězena již v rámci věcného záměru, neboť na něj by mělo navazovat konkrétní paragrafové znění.

Bod 5. Posuzování stavebních záměrů (staveb)

Navrhované zpřesnění seznamu staveb, které by nevyžadovali povolení, je sice na jednu stranu řešením, které odstraní nejistotu ve vztahu k těmto vybraným konkrétním stavbám. Na stanu druhou přinese problémy se stavebními záměry, které nebudou v konkrétním seznamu uvedeny, ale budou svými parametry odpovídající. Činnost veřejné správy by měla mít do jisté míry možnost správního uvážení, neboť není všechno „černobílé“, ale existují i výjimky, které konkrétním vyčerpávajícím výčtem nebudou zohledněny. Tato situace pak opět povede k nejednoznačnosti výkladu.

Bod 5.2.2. Závazné lhůty a následky jejich nedodržení

Automatické generování rozhodnutí o povolení stavby v případě nedodržení lhůty informačním systémem je v rozporu s principy dobré správy, neboť mohou vznikat situace, kdy stavba bude nepovolitelná, avšak stavební úřad z důvodu aktuálního velkého nápadu žádostí nebude schopen lhůty dodržet. Výsledkem bude povolení řady nepovolitelných staveb. V předchozím bodě návrh uvádí, že ve zvlášť složitých případech (apod.) bude stavební úřad oprávněn nejpozději do uplynutí závazné lhůty pro vydání rozhodnutí prodloužit odůvodněným sdělením závaznou lhůtu pro vydání rozhodnutí maximálně o dalších 30 dnů. Jak tato možnost bude provázána do systému, který bude sám generovat rozhodnutí? Vzhledem k tomu, že základní požadavek na dobrou a efektivní správu je mimo jiné i nutnost řádného odůvodnění rozhodnutí, je nutné i toto promítnut do případného informačního systému, který bude rozhodnutí generovat.

Není dořešeno provázání fikce souhlasu (automatického vydání rozhodnutí) s povinností stavebního úřadu obstarávat po uhrazení správního poplatku na žádost žadatele v průběhu řízení o povolení stavby povinnost obstarat stanoviska (viz str. 130), konkrétně v návaznosti na možné prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o dobu čekání na tato stanoviska.

Není dořešeno, jak v takovémto případě budou v automatickém rozhodnutí vymezeni účastníci. Zda bude systém sám generovat i okruh účastníků v situaci, kdy se stavební úřad v rámci své činnosti k danému úkonu ve lhůtě nedostane?

Bod 5.2.2.3 Zdůvodnění navrhovaného řešení a vysvětlení jeho fungování

Za odůvodnění navrhované změny nelze považovat to, že stávající zákonné možnosti nejsou správními orgány řádně uplatňovány. V takovýchto případech mají být vyvozovány personální důsledky ve vztahu ke konkrétní osobě, která nepostupuje v souladu s principy dobré správy a v souladu se zákonem. Změna zákona neřeší lidské chyby.

7. Řízení o povolení stavby

7.1 Zahájení řízení

Návrh předpokládá fikci stanoviska vlastníka veřejné dopravní a technické infrastruktury, případně fikci stanoviska dotčeného orgánu bez připomínek, pokud tito nebudou reagovat ve stanovené lhůtě. Není řešeno provázání na soukromou sféru, neboť tímto bude docházet k vytváření fiktivních soukromoprávních „souhlasů“ se zamýšleným stavebním záměrem ze strany soukromých vlastníků veřejné infrastruktury.

Návrh si vzájemně odporuje, neboť uvádí, že teprve po získání veškerých potřebných příloh by žadatel mohl podat žádost o povolení stavby, tedy nahrát tuto žádost do informačního systému společně se všemi přílohami (případně podat v listinné podobě). V předchozí části však dává možnost, aby vybrané potřebné přílohy na žádost stavebníka obstaral stavební úřad.

7.4. Posuzování soukromoprávních otázek stavebním úřadem

Doložení souhlasu vlastníka dotčené nemovitosti (nejspíš souseda?) s povolením stavby v případě, že by tento vlastník jako účastník řízení o povolení stavby v průběhu řízení a ve lhůtě pro uplatnění námitek vznesl námitku, že s vydáním rozhodnutí o povolení stavby nesouhlasí, není splnitelné. Pokud dotčený účastník nesouhlasí, nelze doložit jeho souhlas!

Dochází k přenosu veřejnoprávních povinností na vlastníka sousední stavby a pozemku. Pokud nesouhlasné námitky s povolením stavby budou zajišťovat ochranu práv vlastníků nemovitostí, aby případným pravomocným povolením stavby vydaným třetí osobě nedošlo do budoucna k blokování vlastníka ve využití jeho nemovitosti, je nutné předem zajistit jeho informování se zamýšlenou stavbou. Navržený princip, kdy není nutný souhlas souseda, pokud nedá nesouhlas, nabízí možnost stavebníkovi dotčeného souseda o zamýšleném záměru neinformovat. V takovém případě nemůže nesouhlasit a nemůže tak zajistit ochranu svého majetku. Navrhovaný systém je nelogický!

Dle návrhu „stavební úřad nebude zkoumat otázku vlastnictví, pokud by bylo sporné. Bude vycházet ze zápisu v katastru nemovitostí jako veřejného rejstříku, u kterého platí zásada materiální publicity“. Návrh neřeší, jak bude stavební úřad postupovat v případě zápisu poznámky spornosti v katastru nemovitostí. Jednoznačně je nutné dát předkladateli za pravdu, že soukromoprávní a veřejnoprávní aspekt dané problematiky by měl být oddělen. Je však nutné domyslet veškeré souvislosti pro sporné případy, včetně právní možnosti zabránit stavebníkovi stavět po vydání stavebního povolení.

7.6. Ukončení řízení o povolení stavby

Návrh počítá s variantou výrazného omezení práva účastníků řízení bránit se proti vydanému rozhodnutí. Návrh, aby „případná odvolání účastníků řízení, kteří udělili souhlas s vydáním rozhodnutí o povolení stavby, by měla být zamítnuta jako nepřípustná“, je neústavní. Neřeší se např. situace, kdy účastník sice souhlasil, ale stavební povolení nebude plně odpovídat tomu, s čím souhlasil.

Návrh fikce souhlasu s povolením stavby (automaticky generované rozhodnutí) v situaci, kdy zůstanou nevypořádané námitky účastníků, je v rozporu s deklarovanou snahou o zrychlení. V takovém případě se automaticky problém přesouvá na nadřízený orgán, který vše bude muset řešit v rámci odvolání.

7.9. Vyvlastnění

Věcný návrh zákona by měl navrhovat řešení vymezeného vadného právního stavu a nikoliv stanovovat úkoly k prověření toho, zda stávající právní stav je vadný. Konkrétně uvádí „Je třeba prověřit účely vyvlastnění v jednotlivých speciálních zákonech.“ Spojení vyvlastňovacího řízení s řízením o povolení stavby není řádně odůvodněno. Chybí analýza samotného procesu, zajištění zabezpečení ochrany práv vyvlastňovaného, apod.

8. Řízení o odvolání proti rozhodnutí o povolení stavby

Navrhované posílení apelačních prvků v odvolacím řízení v řadě případů přesune problém do druhé fáze povolování, neboť plně přesune odpovědnost za povolení na nadřízený správní orgán, bez možnosti nápravy rozhodnutí prvostupňovým orgánem.

13. Odstranění nepovolené stavby / dodatečné povolení

Nemožnost dodatečně povolit stavbu a rovnou přikročit k vydání rozhodnutí o odstranění stavby je příliš tvrdé nekoncepční opatření pro případ, kdy stavebník toto učiní v nevědomosti, kdy se např. domníval, že povolení (ohlášení) nepotřebuje. V takovém případě se problém přesune do fáze soudního sporu. Nebude tím odstraněn stávající největší problém spočívající ve faktickém neodstraňování nepovolených staveb, u nichž je pravomocně odstranění nařízeno. Za předpokladu, že nebude možné dodatečně povolit žádnou stavbu, a to ani stavbu realizovanou bez povolení v dobré víře, nastane situace, kdy budou reálně existovat nepovolitelné stavby, které nebudou odstraňovány.

Navrhované řešení – nastavení trestní odpovědnosti za takovéto jednání (včetně případného zvýšení pokut) se jeví jako dostatečné ve vztahu k zabránění realizace nepovolených staveb.

15. Stavební úřad jako arbitr veřejného zájmu

Návrh v obecné rovině výrazně omezuje ochranu veřejných zájmů a nastavuje tak preferenci soukromých zájmů investorů nad veřejné zájmy. Návrh nenabízí řešení stávajícího stavu. Vzdělávání pracovníků stavebních úřadů je možné i za současného legislativního stavu. Nejedná se o problém právní úpravy stavebního zákona.

E.

ZMĚNY STAVEBNÍHO HMOTNÉHO PRÁVA

2. Návrh věcných řešení v oblasti stavebního hmotného práva

2.1 Požadavky na výstavbu

Z předloženého návrhu není zřejmé, co konkrétně by se mělo stát součástí předpisů stavebního práva a co by mělo zůstat ve složkových předpisech?

2.2. Územní platnost obecných požadavků na využití území a technických požadavků na stavby

Není zřejmé, zda si mohou obce upravit odlišně požadavky na výstavbu anebo, zda by musela vyloučit použití zákonných požadavků?

 

 

 

Za zpracování materiálu děkuji paní senátorce Anně Hubáčkové a panu poslanci Janu Čižinskému. 

Marian Jurečka 


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL