Zemědělství je moje hobby: Čtěte rozhovor pro Naši rodinu


22.10.2013

Nadcházející víkend je ve znamení předčasných sněmovních voleb, které zásadním způsobem nastaví kormidlo směřování naší vlasti na několik let. Podaří se křesťanským demokratům historicky první comeback do dolní komory Parlamentu ČR? I s touto otázkou jsme navštívili 1.místopředsedu KDU-ČSL Mariana JUREČKU /32 let/, v Olomouckém kraji soukromě hospodařícího zemědělce.

Kolik hektarů obhospodařujete?

Naše rodinné hospodářství není příliš velké - máme 30 ha orné půdy. Postupně se snažím výměru rozšiřovat, ale koupit či pronajmout další půdu dnes v oblasti Hané není vůbec jednoduché.

Na jaké plodiny jste se zaměřil?

Pěstuji cukrovku, sladovnický ječmen, pšenici, řepku a kukuřici. Do budoucna se chci zaměřit na pěstování zeleniny, protože vidím potenciál ve zvyšující se poptávce po kvalitních domácích produktech. Rovněž jsem tímto schopen vytvořit nová pracovní místa, což je dnes velice důležité.

Vím, že jste v minulosti choval prasnice, proč už to dál nešlo?

Vyrůstal jsem jako kluk na rodinném hospodářství svých rodičů, kteří v roce 1990 znovuobnovili rodovou tradici. Již tehdy jsme měli chov prasat. Já osobně jsem začal samostatně hospodařit v roce 2002 ještě při studiu na vysoké škole v Brně. Měl jsem až 40 prasnic a k tomu celý odchov, tedy ročně jsem produkoval skoro tisíc prasat. Bohužel, okolo roku 2005 začala výkupní cena vepřového masa výrazně klesat, a díky rostoucí ceně obilí jsme se nejen já, ale všichni další chovatelé prasat, dostali do situace, kdy jsme na každém prodaném kile vytvořili ztrátu minimálně jedné koruny, což nebylo dlouhodobě udržitelné. Ale byla to pro mne osobně výborná zkušenost.

Jsem v pravidelném kontaltu s vysokoškoláky z celé republiky a často vidím jejich názorovou rozcuchanost. Jsou roztříštění, děsí se komoušů, vidí, že levice až nebezpečně posiluje, docvaklo jim, že Babiš má podivnou minulost a kníže nejlepší léta za sebou. KDU-ČSL má šanci jako nikdy právě u mladých, čím konkrétním pro ně může být lákavá, aby si šance s vámi všimli?

Atraktivní jsme tím, že jsme za poslední tři roky prošli opravdu velkou generační obměnou. Ta je patrná nejen ve vedení strany, kdy například já i předseda Pavel Bělobrádek jsme třicátníci, ale především na našich kandidátních listinách. Nabízíme charakterově pevné lídry, kteří nebyli ve vysoké politice, nicméně mají za sebou poctivou a kvalitní práci ve svých profesích, či jako komunální politici. Na rozdíl od ANO pana Babiše je naše strana demokratická, a kdybych se já či kdokoli z vedení strany chtěl nějak výrazně odklonit od našeho programu, tak vím, že by na to členská základna velice rychle zareagovala. Jako v případě Miroslava Kalouska, který chtěl vytvořit vládu za podpory komunistů. Nevím, kdo a jak je schopen usměrnit pana Babiše, aby po volbách dodržoval to, co dnes slibuje, když on je vlastník a hlavní sponzor svého projektu. Jako kdysi Vít Bárta - to si mnoho lidí neuvědomuje, že má stranu jako svoji soukromou firmu.

Mají vaše tři děti už nějaké oblíbené koníčky?

Máme tři syny (8+7+5 let) a své koníčky již mají: jeden hraje na trumpetu, druhý na malou tubu, třetí na zobcovou flétnu. K tomu chodí do fotbalu a do házené, která se u nás v obci hraje. Tím, že vyrůstají na hospodářství, tak si navíc užívají, že máme doma hospodářská zvířata, nebo jezdí se mnou na kombajnu či traktoru při polních pracích.

Představíte nám i svoji manželku? Je doma s dětmi nebo pracuje na částečný úvazek?

Mám opravdu skvělou ženu, je učitelkou na prvním stupni ZŠ, její práce ji nesmírně baví. Doslova denně cítím, že u ní platí, jak je jí práce posláním. Po studiu učila přes tři roky, šest let byla doma na mateřské dovolené, a nyní opět učí. Ano, je to pro ni náročné, přijít ze školy a doma opět řešit se syny při jejich přípravě to, co učila před chvílí jiné děti.

Zúčastňujete se jako rodina poutí?

Máme naše oblíbená rodinná poutní místa, která jsem navštěvoval již coby dítě se svými rodiči. Jezdíme na Velehrad, na Hostýn a na Svatý Kopeček, do Čech jezdíme pravidelně v květnu na jedno méně známé poutní místo - a to do Rokole, která je kousek od Náchoda.

Máte ve svém itineráři čas na sport?

Na střední škole jsme hojně sportoval a reprezentoval naši školu v běhu. Před třemi roky jsme se s kamarády dali dohromady a chodíme do Orlovny hrát florbal. Pravda, v posledních měsících - díky volební kampani - nemám na tuto aktivitu čas.

A na čtení i něčeho jiného než dokumentů?

V posledních měsících si s ohledem na nedostatek času opravdu vybírám, co budu číst, abych si hlavně rozšiřoval osobní rozhled. Za poslední rok jsem si vychutnal tři zajímavé tituly, které opravdu doporučuji všem bez rozdílu věku. Tím prvním je "Člověk musí hořeti" - knižní rozhovor Aleše Pelána a Jana Paulase s opatem Tajovským, druhým "Jako bychom dnes zemřít měli" od Miloše Doležala, a tím třetím rozhovor s Petrem Pithartem "Ptám se, tedy jsem". Všechny tři knihy považuji za vysoce hodnotné jak pro jejich obsah a sdělení pro dnešní dobu, tak pro formu, kterou jsou napsané.

Jaké je vaše hlavní hobby?

Bez nadsázky: má práce je moje hobby. Myslím především práci v zemědělství. Svůj obor považuj za jedno z nejkrásnějších povolání, které může člověk dělat. Starám se o půdu, která se dědí z generace na generaci, a já ji jako správce přece musím předat pokud možno v ještě lepším stavu, než jsem ji obdržel. Celý hospodářský rok je vůbec nesmírně zajímavý. Snažíme se co nejlépe půdu připravit, zaset, hnojit, ošetřovat a stejně o výsledku v zásadě rozhoduje průběh počasí, to v rukou nemáme. Navíc hospodář je v situaci, kdy každý rok je jiný, nemůže se naučit jeden univerzální postup, ale každý rok musíte improvizovat. Ovšem ten pocit, kdy z rychlého světaběhu můžete na chvilku vydechnout tím, že vezmete traktor a jedete na celý den orat, u čehož máte čas přemýšlet, srovnat si věci, ten bych přál opravdu každému.

Jste první politik po smrti Josefa Luxe, který si ve slamáku pouze nehraje na farmáře, a rozezná pšenici od žita. Je po letech ignorace ještě reálná naše potravinová soběstačnost?

Je. Určitě je. Ale ty věci, které se v našem zemědělství zanedbaly za posledních 12 let, nedokážeme napravit za jeden-dva roky. Naši zemědělci potřebují, aby i stát měl v této oblasti jasnou vizi. Ano, chceme být v produktech, jež u nás můžeme vyrábět, soběstační alespoň z 90% a k tomu chceme vytvořit podmínky, které se nebudou měnit s výměnou ministra v Praze, ale budou platit dlouhodobě!

Jako důležitou vidím podporu zemědělcům a výrobcům potravin, aby své komodity a výrobky dokázali proměnit v konečný výrobek, a ten dostali přímo k zákazníkovi - ideálně mimo velké obchodní řetězce. Ono se to postupně daří, jen za posledních několik let pozoruji u zemědělců vznik mlékáren, které umějí vytvořit kvalitní produkt, prodat ho konečnému zákazníkovi, a ještě dát lidem na venkově práci. To je cesta, kterou chci podporovat.

Co chcete dělat s nekvalitními, levnými potravinami, které hromadně zaplňují žaludky většiny nakupujících?

Stát musí mnohem lépe a důsledněji kontrolovat kvalitu potravin. Kontrolní orgány musí vyslat jasný vzkaz obchodníkům, výrobcům a obchodním řetězcům, že vyrábět a dovážet k nám nekvalitní potraviny, se nevyplatí. Nechci, abychom byli popelnicí Evropy. Předpisy na to máme, jen je třeba, aby dozorové orgány byly více odvážné a začaly udělovat daleko větší sankce, jež budou citelné i pro velké hráče na trhu. Máme v programu, že chceme, aby pokuty byly vyměřovány i s ohledem na obrat společnosti, aby pro malé živnostníky nebyla pokuta likvidační, ale pro velkého hráče na trhu již citelná, třeba i v řádu desítek miliónů Kč při opakovaném a zásadním porušení.

Důležitá je rovněž osvěta, aby lidi levné a nekvalitní potraviny nekupovali, protože nakonec stejně kupují vlastně drahou mouku v údajném párku, či drahé náhražky v údajném jogurtu. Náš zákazník musí více používat při nákupu rozum.

Zemědělství není jen vlastní produkce ale též krajinotvorba... je možné sešlápnout brzdu s nekonečným vyčleňováním z půdního fondu a zastavováním orné půdy, např. na úkor budování tupých překladišť?

Chci podotknout, že pro mne jsou priority v zemědělství nastaveny takto: na prvním místě produkce kvalitních potravin, na druhém tvorba pracovních míst, následně ona důležitá krajinotvorba. Chtěl bych aby se obce a města při budování nových průmyslových zón zaměřily prioritně na stávající opuštěné průmyslové areály - v tomto jim musí více pomoci stát, jak finančně, tak legislativně. Důležitým řešením je zvýšit cenu, která se platí za vyjmutí orné půdy z půdního fondu. Zde by poplatek za kvalitní a bonitní půdu měl být opravdu adekvátní tomu, že ničíme něco, co neumíme vyrobit a... již to nikdy nedokážeme obnovit. Nejsem zpátečník, je třeba se rozvíjet, ale nesmíme zapomínat, že pokud máme jiné možnosti, tak ničit kvalitní ornou půdu, je krajně nezodpovědné.

Co pro vás bylo tím hlavním impulsem, kdy jste si řekl "budu kandidovat do vedení lidové strany" a následně do PS PČR?

Já si svůj vztah k politice utvářel už jako dítě, kdy z vyprávění svých dědečků-rolníků na Hané jsem věděl, jak byla těžká doba po roce 1948. Tehdy jsem pochopil, že ať chceme či nechceme, politika nám výrazně vstupuje do našich životů, a pokud se nebudeme snažit ji pozitivně ovlivňovat, pak to za nás budou dělat jiní a jiným způsobem. Do roku 2010 jsem byl řadový člen KDU-ČSL, až po debaklu ve sněmovních volbách jsem se rozhodl, že pokud mám za to, že někdo nedělal naši politiku dobře a já si myslím, že bych ji mohl dělat lépe, pak je třeba vytáhnout ruce z kapes a jít to zkusit. Jsem bytostně přesvědčený, že skutečná křesťanskodemokratická politika, kterou nelze škatulkovat ani do levice ani do pravice, může být pro naši společnost velkým přínosem. I u nás může vyrůst v samostatný silný proud. Pokud tedy strana, která ho reprezentuje, bude opravdu autentická. Na příkladech Německa či Rakouska jasně vidíme, že to možné je, proto tomu věřím i u nás.

Řekněte upřímně, jak zvládáte věčné přejíždění?

Můj tatínek byl celý život strojvedoucím u ČSD a ČD. Jsme tři bratři a již jako kluci jsme stavěli modely železnice. Rodiče nás velice často brávali na výlety po celé ČR, využívali jsme možnost cestovat na režijku, a tak nás celkem pět dětí trávilo hodiny cestováním vlakem. Pamatuji na cesty z Přerova až do Kadaně, při nichž jsme se vždy dokázali výborně zabavit. Cestování vlakem mě baví, na rozdíl od auta si odpočinu, mohu pracovat či se jen tak dívat na českou a moravskou krajinu, která je opravdu krásná. Zatím mě tedy přejíždění nijak zvlášť neunavuje, byť ve vlaku ročně nacestuji přes 30 000 km.

Mariane, děkuji vám za rozhovor a upřímně přeji hodně sil v nelehkém zápase o domácí zemědělství.

 

Milan Šimáček 


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL