Zemědělci by měli více finalizovat svoji produkci, nebo zakládat odbytová družstva. Na západě je to běžná věc


07.07.2016

Hospodářské noviny, 7. července 2016

BREXIT MŮŽE MÍT NA SPOLEČNÉ EVROPSKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ POZITIVNÍ DOPAD, KDYŽ URYCHLÍ JEHO PŘEMĚNU. FARMÁŘI MAJÍ PODLE MARIANA JUREČKY ŠANCI SE NA ZMĚNU PŘIPRAVIT. BUĎ SE NAUČÍ VYRÁBĚT POTRAVINY, NEBO SE SPOJÍ DO ODBYTOVÝCH DRUŽSTEV.

Sedláky dělí na dobré a špatné. Podle ministra zemědělství Mariana Jurečky má třetina z nich v Česku co zlepšovat. Ministrovi se nelíbí, že zemědělci dostávají od státu platby za každý hektar pole, na kterém hospodaří, aniž by vláda mohla ovlivnit, co na pozemcích pěstují. Ze současné krize, způsobené pádem cen mléka a vepřového masa, mají podle něj čeští sedláci dvě cesty. Buď začnou stavět vlastní provozy na zpracování potravin a naučí se vyrábět sýry či zpracovávat maso, nebo se spojí do družstev. Jurečka však naráží na to, že pojem odbytové družstvo má kvůli dědictví komunistického režimu pořád špatnou pověst. „Odbytová družstva tu byla už dříve, měli je už naši dědové a pradědové. Zakládali rolnické cukrovary nebo akciové mlékárny. Pochopili, že v jednotě je síla,“ oponuje ministr.

Zemědělská nařízení Evropské unie jsou podle něj příliš složitá a komplikují sedlákům podnikání. Čerstvě odhlasovaný odchod Velké Británie ze společné Evropy vidí ministr jako šanci, jak pravidla zlepšit a urychlit změnu hospodaření na kontinentu.

Velká Británie byla velkým plátcem, unijní rozpočet teď o její peníze přijde. Jaký to bude mít dopad na české zemědělce?

Přesný dopad teď ještě neznáme. Odchod Británie může znamenat snížení rozpočtu na Společnou zemědělskou politiku. To je reálné a asi se to stane. Otázka spíš je, jaké budou další dopady, třeba na vývoz zemědělských a potravinářských komodit do Británie.

Jak podle vás dopadne britské zemědělství?

Budu spekulovat. Tamní zemědělci se budou muset spolehnout na národní dotace. Myslím si, že se na ostrovech zjednoduší úřadování a kontrolní systém.

Jak brexit vnímají zemědělci na kontinentu? Průmyslníci už zastavili investice do Británie.

První jednání rady ministrů zemědělství po brexitu už máme za sebou. Irský ministr zemědělství na něm prohlásil, že jeho země pocítila problémy hned, zejména kvůli rozkolísání kurzu libry. Vzhledem k tomu, že Irsko vyváží padesát procent své zemědělské a potravinářské produkce právě do Británie, současná situace pro něj znamená velký problém. Ministr vyjadřoval velké obavy o to, jakým způsobem se nastaví nová pravidla pro obchod a pohyb zboží po odchodu Británie z unie. Pro Irsko by mohlo mít zničující důsledky, pokud by se trh víc uzavřel.

Zatím se mluví spíš o komplikacích, které brexit přinese. Je tady vůbec něco, z čeho se dá těžit?

Řekl bych, že pozitivní může být už samotné vyvolání diskuse, jak po brexitu nastavit lepší fungování Evropské unie. V zemědělství se dnes mluví o zjednodušení společné politiky do roku 2020 i o její podobě ve vzdálenější budoucnosti po tomto datu. Společná zemědělská politika je komplikovaná pro zemědělce i pro nás na ministerstvu. Lidé se často ptají, jestli je fungování unie ještě přínosné, nebo se už dostáváme do fáze, kdy sice inkasujeme z Bruselu peníze, ale sedláci si stěžují, že jim tyto peníze za čím dál větší papírování vlastně nestojí.

Co se má podle vás po roce 2020 změnit?

Jsou dvě cesty. Buď upravíme současný systém dotací, které stojí na platbách za plochu, na podpoře určité produkce a na tom, že zemědělci udržují krajinu. Druhou možností je, že zabezpečíme horské a podhorské oblasti, kde je hospodaření ekonomicky náročné, a na zbytku uplatníme americký model. Ten garantuje úroveň minimálních cen. Sedláci mají jistotu, že stát zasáhne, pokud se ceny výrazně propadnou. Jinak podnikají v tržním prostředí s minimem podpor. Americké farmáře na druhou stranu nevážou tak přísná pravidla ohledně hygieny a ochrany životního prostředí. Evropští zemědělci dostávají část dotací právě za to, že dodržují pravidla unie.

K čemu se kloníte vy?

Nejsem revoluční typ. Přikláním se k větší efektivitě a zjednodušení systému, který máme už roky. K větší podpoře komodit, ve kterých nejsme soběstační, i k vytváření pracovních míst. Tam chci směrovat podporu. Nechci vyplácet velké peníze jenom na plochu, když nejsme schopni ovlivnit, co na ní sedlák pěstuje. Pak se lidé ptají, proč podporujeme pšenici a řepku. Zemědělci ale dostávají základní platbu podle plochy a my jim neříkáme, co by měli nebo neměli pěstovat.

Nedávno jste řekl, že dělíte zemědělce na dobré a špatné. Jak podle vás vypadají ti špatní?

To jsou ti, kteří se neřídí podle zásad správného zemědělského hospodaření. Mám na mysli vhodné střídání plodin, správné osevní postupy i nutný přísun organické hmoty do půdy. Špatný je ten, kdo se nechová jako zodpovědný hospodář vůči svému okolí a nesnaží se vytvářet pracovní místa, i když třeba může. A také ten, kdo nespolupracuje s obcí.

Kolik takových podle vás v Česku je?

Troufnu si říct, že asi třetina českých zemědělců má hodně co zlepšovat.

Na podzim se rozdělí zhruba 4,6 miliardy korun z evropských dotací na zemědělské investice. Znevýhodněni budou ti, kdo se nespojí do odbytových družstev či nebudou mít vlastní provoz na zpracování surovin. Je to cesta ke zlepšení českého zemědělství?

Nebudou znevýhodněni, ale nedosáhnou na preferenční body. Snažím se, aby se zemědělci díky penězům z veřejných zdrojů posunuli dál. Aby byli stabilnější, odolnější vůči krizím nebo výkyvům na trhu. Pro mě to jsou ti, kteří zákazníkům nenabízejí jen vypěstovanou surovinu, ale rovnou hotový výrobek. Ti, kteří nedodávají jenom mléko do mlékárny, ale provozují vlastní mlékárnu, kde vyrábí sýry nebo jogurty. Chápu, že to není cesta pro každého. Pro ty, kdo vyrábět nechtějí, je tu ale druhá možnost, sdružit se do odbytových organizací. Mohou tak posílit svoji pozici na trhu nejen při prodeji, ale i při nákupu, když například hromadně, a tedy levněji, nakoupí hnojiva či osivo.

Na druhou stranu, když se odbytová družstva zkoušela zhruba před 15 lety naposledy, někteří zemědělci to popisovali jako Slavnosti sněženek. Hádali se, čí je kanec, jak ho zpracují a kde ho snědí.

Moc dobře si tu dobu pamatuji, protože jsem měl zrovna po škole a začal pracovat v zemědělství. Ze strany ministerstva to bylo špatně nastavené. Odbytovou organizaci tehdy mohla tvořit jedna právnická osoba, jedno družstvo tak bylo celou odbytovou organizací. Všem tehdy muselo být jasné, jak to dopadne – družstvo přijalo jednu sekretářku navíc, výdaje přefakturovalo a bralo dotaci. My na to jdeme jinak. Udáváme například minimální počet právnických nebo fyzických osob, které mohou tvořit odbytová družstva.

Když jsou odbytová družstva tak dobrý nápad, proč se zemědělci nezačali sami sdružovat už dřív?

Sám dost dobře nechápu, proč je pro sedláky takový problém, aby to pochopili. Jsou přitom určité komodity a části území, kde družstva fungují. Třeba Mlékařské a hospodářské družstvo JIH řídí schopní manažeři a ono funguje. Družstva ale nejsou všude, proto chceme jejich vznik nastartovat. Myslím si také, že jsme se za posledních deset let posunuli a současná krize v zemědělství nutí lidi přemýšlet, jak pracovat dál.

Termín odbytové družstvo zní jako dědictví z komunistické minulosti.

Je to ale úplně běžná věc, která funguje v západní Evropě. A hlavně, odbytová družstva už vytvářeli naši dědové a pradědové. Zakládali rolnické cukrovary, akciové mlékárny a pivovary. Věděli, že v jednotě je síla. Teď mají lidé ke slovu družstvo odpor kvůli době po roce 1948. Bojí se, že v družstvu ztratí svoji samostatnost. Snažím se jim vysvětlovat, že tak to není. Nebude to navíc jediná věc, která se bude hodnotit. Mají přece i jinou možnost, pokud jsou zpracovateli, do družstva nemusí. Nikoho nenutíme, je to dobrovolné.

Zemědělci, se kterými jsme se o odbytových družstvech bavili, se bojí řízení družstev. Zatímco třeba v Německu jsou sedláci schopni domluvit se na tom, aby družstvo řídili najatí manažeři, u nás prý opět začne boj, kdo bude mít hlavní slovo ve vedení.

Schopnost řízení je někdy velký problém. Ještě nedávno zemědělci vlastnili mlékárnu Olma, ale nedokázali ji vést a nakonec ji prodali Agrofertu. Dnes ta fabrika funguje. Pro mě je někdy smutné vidět, co všechno zemědělci vlastnili v rámci zpracovatelského průmyslu a co všechno pak sami prodali nebo si nechali rozkrást pod rukama.

Které komoditě by podle vás mohla změna nejvíc pomoct?

Těm, které jsou nyní v krizi kvůli nízkým cenám. Tedy mléku, vepřovému masu a také ovoci a zelenině.

Koaliční radě chcete představit finanční úlevy pro zemědělce. Co všechno váš návrh obsahuje?

Má asi osm bodů. Jedním z nich jsou dočasné úlevy na sociálním pojištění. Navrhujeme, aby se lidé pracující v živočišné výrobě na dva roky stali státními pojištěnci. Stát by to vyšlo na 1 až 1,5 miliardy korun. Uvažujeme také o vyšším vracení daně ze zelené nafty pro živočišnou výrobu. Teď se vrací 40 procent spotřební daně u nafty. Navýšit to můžeme až na 95 procent, čímž bychom se dostali z částky 385 milionů korun na 900 milionů, které by zemědělci dostali ještě letos. To se nám zdá jako hodně reálné. Další body se týkají DPH, jestli třeba mléko a živá prasata nedat do snížené desetiprocentní sazby. Dopad takového řešení ještě propočítáváme, abychom přesněji viděli, co by přinesl.

Jak se na vaše návrhy dívá ministr financí Andrej Babiš?

Jeho lidé se jednání účastní v rámci pracovní skupiny. Říkají, že navrhovaná řešení jsou nesystémová. Požádal jsem je, ať se na to dívají jinak. Teď řešíme, jakým způsobem můžeme sedlákům pomoct v nejbližší době, tedy do roku nebo dvou. Jestli to neuděláme, dostaneme naše zemědělce do situace, kdy nebudou moct konkurovat zemědělcům z Německa, Rakouska nebo Polska.

Veřejnost nejčastěji ministerstvo kritizovala za nepovedené marketingové kampaně typu Česká ryba. Teď se jedná o vzniku marketingového fondu, do kterého by přispívali zemědělci, potravináři i maloobchod. Je to reálné?

Jednáme o tom a připravujeme podklady. Chtěl bych celou věc dotáhnout do konce volebního období. Teď se snažíme najít způsob, jak se budou na fondu podílet zemědělci, jak zpracovatelé a jak maloobchod. Pokud budou fond řídit schopní manažeři, může výrazně pomoct. V Rakousku to funguje dobře.

Přebereme rakouský model?

Myslím, že je zbytečné vymýšlet už vymyšlené. Je lepší nechat se inspirovat a třeba to ještě trochu vylepšit. Rakouský ministr zemědělství říká, že i přes vysoký podíl obchodních řetězců na trhu tamní zákazníci z 90 procent kupují lokální výrobky. Rakušané jsou k tomu vychováváni. Dobře vědí, že takto investované peníze se státu a ekonomice vrátí.

Znamená to, že zemědělci budou spolufinancovat vzdělávání veřejnosti?

Pro lepší představu uvádím vždycky příklad Vinařského fondu. Ten se zaměřuje na osvětu kolem svatomartinského vína a vůbec buduje povědomí o vínech z Moravy a Čech. Miliony korun přispěl na televizní seriál Vinaři, který zasáhl velkou skupinu obyvatel. Celkově to podle mě sektoru pomohlo.

Takže to bude něco jako Vinařský fond ve velkém?

Takhle bych to neřekl. Ani netvrdím, že budeme dělat další seriály typu Vinařů. V principu by tak ale měl fond fungovat. Byl bych rád, kdyby si vlastní propagaci v budoucnu řídili zemědělci a potravináři sami. Podle mě by tohle stát dělat neměl.

***

Marian Jurečka (35) Vystudoval Střední zemědělskou školu v Přerově a poté obor rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně. Po vysoké škole začal pracovat v zemědělství, působil ve společnostech Lukrom nebo Agro. Následně hospodařil na rodinné farmě v Rokytnici u Přerova. V roce 1991 vstoupil do KDU-ČSL, od roku 2011 je jejím prvním místopředsedou. O dva roky později se stal poslancem parlamentu a v roce 2014 ministrem zemědělství. S manželkou vychovává pět synů.

Pomoc pro zemědělce

Pět současných problémů českého zemědělství dokáže ministr vyjmenovat velmi svižně. Skoro na jeden nádech. Podle Mariana Jurečky trápí české sedláky hlavně nízké výkupní ceny mléka a vepřového masa. Dále pak zastaralá technika, se kterou se dá jen těžko konkurovat zemědělcům z okolních států. Problém představuje i hospodaření s vodou. Jurečka také upozorňuje, že v zemědělské výrobě nefunguje spolupráce s vědou a výzkumem, a rychle dodává poslední bod – školství a zájem mladé generace o obor. Pomoci českému zemědělství by podle něj mohl i export, i když v hodnocení svých zahraničních misí je zatím opatrný. „Chci představit konkrétní obchody, a ne memoranda o tom, že se máme rádi. To je sice hezké, ale k ničemu,“ říká Jurečka o své cestě do Číny. Do Asie se opět vydá na podzim, pak už prý bude kolem vývozu víc jasno. Na otázku, jestli při loňské misi do Afriky jednání dopadla úspěšně, měl jasnou odpověď. A ta je prý stejná pro jeho kritiky. „Na rovinu říkám, že jsou teritoria, kam potraviny vyvážet nebudeme. Ale jsme schopni tam dodávat technologie,“ tvrdí ministr, který se o českém zemědělství vždycky rád baví.

Celý článek ZDE.

 


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL