Marian Jurečka: Divokou kartu nedostaneme dvakrát


24.09.2015

Jak vidí budoucnost KDU-ČSL její 1. místopředseda Marian Jurečka? „Další šanci si musíme zasloužit profesionální prací.“ V rozhovoru s Pavlem Marešem pro Nový Hlas mluví dále o své cestě do vrcholné politiky, o zemědělství, o potravinové soběstačnosti i usínání při modlitbě.

Mariane, kdy u tebe nastala chvíle, že sis řekl: Budu se veřejným záležitostem věnovat systematicky? Pocházíš z klasické lidovecké rodiny?

To tedy nepocházím. Můj tatínek je politicky docela neutrální. Prapůvodní zájem o veřejné záležitosti u mě podnítil bratr mého pradědečka. Může to znít strašně vzdáleně, ale je to historie poměrně nedávná. Byl to Mons. Oldřich Zlámal, který působil dlouhé roky v Americe a je jedním z mála Čechů, kteří jsou podepsáni pod Pittsburskou dohodou z 30. května 1918. Jako aktivní farář zdejších Čechů a Slováků měl kontakty na tehdejší americké politické elity. Na faře u něj několikrát pobýval Masaryk, Beneš i Štefánik a velice dobře se znali.

Rodiče se samozřejmě o politice doma bavili, hlavně maminka. Pro mě osobně byl impulsem pro vstup do KDU-ČSL rok 1997. Zapůsobila na mě velmi silně jako na dítě železničáře železniční stávka. Vlaky tehdy skoro čtyři dny nejezdily a ministr dopravy ani premiér Klaus nedokázali situaci vyřešit. A vicepremiér a ministr zemědělství Josef Lux se zvedl a dokázal sjednat dohodu a vyhovět oběma stranám. To vybočovalo z tehdejších standardů a nároků na politiky.

Druhý moment nastal v roce 2010. Po oznámení volebních výsledků ve mně vykrystalizovalo rozhodnutí angažovat se víc. Říkal jsem si, že mám dvě možnosti. Buď být typický maločech, který na poměry nadává, ale svou ruku k dílu úplně nepřiloží a jen kritizuje. Anebo se zvednout a ukázat, že se to dá dělat jinak.

 

„Neztraťme normálnost a přirozenost“

 

KDU-ČSL má nový politický styl. Mladí lidovci, jednotnost KDU-ČSL. Přitom politická orientace a důrazy ve vedení jsou zdravě různorodé: každý máte jiný akcent a pestrost k lidovcům historicky patří. Čím si vysvětluješ jednotu KDU-ČSL? Zalekli jsme se?

Těch aspektů je více. Asi i „poučení z krizového vývoje“ (směje se) a odchod některých do TOP 09. Členové vrcholných orgánů KDU-ČSL nejsou ve všem za jedno, ale máme k sobě větší respekt a naše osobní politické ambice nepřevyšují a nezastiňují hledání společného konsenzu. Příkladem je zdravotnictví a názory Ludvíka Hovorky a Víta Kaňkovského. Oba dva nakonec najdou shodu a KDU-ČSL se neštípe. Nestává se nám, že v jeden den by dva představitelé KDU-ČSL vystoupili v médiích a říkali dva rozdílné názory. To je obrovská deviza! A změn je víc: nejen Mladí lidovci, ale i vizuální styl, čitelnost a změna komunikace. Dřív jsem u našich představitelů postrádal normálnost a přirozenost. Snad se mi nestane, pokud zůstanu v politice déle, abych ztratil kontakt s realitou.

Proč v roce 2013 volili KDU-ČSL lidé nejen z menších obcí, ale celá společenská škála? Máme konečně šanci vymanit se ze svého stínu a dosáhnout trvale toho, že nás budou volit lidé i z větších měst?

Rok 2013 byl výjimečný. Nelze předvídat, jaké voličské skupiny oslovíme. Z vlastní zkušenosti vím, že nás dost volili lidé v ten okamžik zoufalí, kteří neměli nikoho jiného na výběr. Dnes jsme pod detailnějším drobnohledem těch, kdo nám dali tuhle divokou kartu. A tuto šanci nedostaneme dvakrát, pokud si ji nezasloužíme. Zisk hlasů voličů z velkých měst souvisí s tím, jak se umíme orientovat v celostátní politice, jak umíme lidem vysvětlit, že KDU-ČSL je strana, která umí řešit jejich problémy a potřeby. Hodně to souvisí i s postavením v městské komunální politice. Máme-li minimální zastoupení, těžko se lidem přiblížíme.

I nevěřící lidé mohou volit KDU-ČSL prostě proto, že jsou to profesionálové, že svou práci umí a dělají dobře. I nevěřící můžou překročit stín, který často zmiňuje Pavel Bělobrádek, tedy volit stranu, která má ve svém názvu „křesťanská“. Pomalu se to prolamuje (J. Čižinský na Praze 7, P. Hladík v Brně). Pokud se takto uplatníme na více místech, velmi to pomůže KDU-ČSL i v celostátních volbách.

Zasáhla KDU-ČSL krize politických stran? Přibývají nám členové a zůstaneme členskou stranou? Dá se vůbec obejít bez ideového zakotvení a klasických politických stran?

V příštích několika letech nám stav členské základny bude celkově klesat, což je dáno strmým nárůstem v roce 1968 a věkovou strukturou. Ale srovnávejme se s novými stranami a hnutími (ANO 2011, TOP 09), jež mají řádově jednotky tisíců členů. Za poslední dva roky vstoupilo do KDU-ČSL 831 lidí, což je ve srovnání s TOP 09 a ANO pozitivní trend. Nejdůležitější je ale podíl aktivních lidí, kteří jsou ochotní se zapojit, kandidovat, účastnit se jednání výborů, konferencí okresních, krajských i celostátních. Tito lidé totiž rozhodují o pozici a politice KDU-ČSL a o naší dlouhodobé programové i hodnotové stabilitě. A v tom si myslím, že nás členové umí pohlídat.

 

„Na některá Luxova rozhodnutí doteď navazujeme“

 

Ministerstvo zemědělství je silný resort a KDU-ČSL o něj při koaličních jednáních velmi usilovala. Máme přece na venkově hodně voličů, je to něco, co k nám přirozeně patří. Hodně lidí při tvém nástupu připomínalo Josefa Luxe. Inspiruje tě něčím v agrárním resortu?

Takto jsem nad tím nepřemýšlel. V zemědělství se pohybuji odmalička, už jako dospívající jsem se potkával se spoustou představitelů zemědělských podniků. Dost často při obchodních jednání došlo i na politiku a hodnocení Josefa Luxe. Slyšel jsem, že to byl snad jediný ministr, který vzešel ze zemědělské praxe a rozuměl odborným záležitostem. Ministři, kteří přišli po něm, měli třeba vyšší vzdělání, ale praxe jim často chyběla. A tahle kladně hodnocená skutečnost se projevovala ve spoustě jeho rozhodnutí. Musím uznat, že na některá jeho rozhodnutí doteď navazujeme. Nedávno jsme rozšiřovali aktivity Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu (PRGLF), což byla Luxova vizionářská myšlenka, kterou některé okolní státy nemají.

Musel mnohokrát říznout do něčeho, na čem nebyl stoprocentní konsenzus, a já vím, jak je to v zemědělské veřejnosti velmi těžké. Jsme specifický stát, máme malé soukromé zemědělce i velké podniky, musíme se na ně umět dívat jinými úhly pohledu a zohledňovat jejich specifika. Musíme se dívat nejen na to, jestli je podnik velký nebo malý, ale i na jeho přínos například ve vztahu k živočišné výrobě, k zaměstnanosti, k tomu, jak se chová vůči obci a svému okolí atd. Existují i řádově desítky nevládních organizací v zemědělství, s nimiž je třeba komunikovat. Proto máme v odborné zemědělské komisi KDU-ČSL zastoupeny drobné soukromé zemědělce až po majitele farem s několika tisíci hektary pozemků.

Název „ministerstvo zemědělství“ je dost matoucí, ne? Nemá přece na starosti jen agrární sektor. Váha zemědělství samotného je výrazně menší než před 60–90 lety. Mnozí až neodpovědně říkají: K čemu je nám potravinová soběstačnost, když si lidé mohou koupit na trzích potraviny jinde a ekonomiku táhnou jiná odvětví?

Měli bychom si uvědomit jednu věc. Jakmile míjíme značku konec obce, veškeré další území (kromě chráněných krajinných oblastí a národních parků), tedy převážnou část rozlohy ČR, spravuje de facto resort zemědělství. Zemědělská prvovýroba. Celý potravinářský segment a bezpečnost potravin. Legislativa. Komunikace s ministerstvem zdravotnictví, abychom měli potraviny co nejkvalitnější. Hospodaření s vodou, veškerá správa vodních toků, rybníků, ale i třeba protipovodňová ochrana v Praze, Berouně, Olomouci a jinde. Teď nově vstupujeme do regulace vodného a stočného, což se týká úplně každého. Ministerstvo zemědělství je silný ekonomický resort. Jsme akcionáři České exportní banky a Evropské garanční a pojišťovací společnosti. Dost často se na nás obracejí lidé z průmyslu…

Co KDU-ČSL a ekologická politika? Ochrana vody a tvorba krajiny náleží ministerstvu zemědělství a zasahují i do práce ministerstva životního prostředí…

Dobře, že to připomínáš. Myslím, že jako KDU-ČSL potřebuje výraznou osobnost vyprofilovanou v otázkách národohospodářských, tak nám chybí obecně respektovaný člověk, který by rozuměl ekologické problematice. Výrazněji bychom oslovili nové voliče. K podstatě programu KDU-ČSL patří důraz na tradice a zachování hodnot – a sem samozřejmě spadá i ochrana životní prostředí a krajiny pro budoucí generace.

Co se ti za ten rok a půl povedlo? Co ti zbývá? Myslel sis o něčem, že s tím pohneš, a už víš, že se ti to nepodaří?

Odpověď rozdělím do několika částí. Tou první je vnitřní fungování resortu, v němž pracuje zhruba 15 000 lidí. Povedlo se nám výrazně snížit náklady: řádově v miliardách, aniž bychom ve větší míře omezili služby, které resort opravdu potřebuje. Dosáhli jsme snížení hodinových sazeb skoro o 50 % u IT firem a právníků.

Jako druhou vidím úroveň politicko-odbornou. Klíčovou část loňského roku jsme strávili nastavením tzv. společné zemědělské politiky Evropské unie, která nám dává rámec, ale detaily si nastavuje každá členská země sama. Bylo to velmi složité, protože agrární sektor čerpá z celé EU nejvíc prostředků ze všech resortů. Jde skoro o 250 miliard Kč. A všechno musí být přijatelné pro zemědělskou veřejnost a zároveň musíme naplňovat naše cíle.

Jaké konkrétní priority a cíle máš na mysli?

Postupné zvyšování potravinové soběstačnosti v komoditách, kde to pro nás dává smysl. Posílení zaměstnanosti na venkově a vytváření nových pracovních míst. Větší konkurenceschopnost celého zemědělsko-potravinářsko-lesnického sektoru. Neměli bychom už tak vyvážet základní komodity, musíme dělat výrobky s přidanou hodnotou.

Dost teď bylo slyšet o značení potravin.

Ano, klademe velký důraz na to, aby lidé věděli, kdo výrobek vyrobil a kde zvíře vyrostlo. Zákazník musí dostat jednoduchou informaci, že je zboží opravdu z České republiky. Zpřísnili jsme předpisy a zároveň jsme tuto věc zjednodušili - ve prospěch spotřebitele.

Co se nepovedlo a co tě čeká?

Silně vnímám téma sucha a hospodaření s vodou. Hodně lidí, a nejen z opozice, píše, že nic neděláme. Jenže v této problematice se nedělalo nic 25 let. My jsme devět měsíců pracovali na dokumentech, které by byly bez ohledu na to, jestli bylo nebo nebylo sucho, v létě projednávány ve vládě. Což se stalo, jenom musíme některé věci dopracovat a dopočítat. Potřebujeme výpočty a předpovědi na dalších 20–30 let, abychom nestříleli od boku. Hospodaření s vodou je běh na delší trať. Málo lidí si uvědomuje, jak důležitá komodita je půda. Máme problémy s erozí: zde cítím velký dluh. Některé věci do konce nedotáhneme, např. vodovody a kanalizace. Velké množství obcí nemá dosud vyřešené zásobování vodou, vysychají jim studny.

Vraťme se ještě k potravinové soběstačnosti. Proč je tak důležitá?

Jde o dvě téma v jednom: o potravinovou soběstačnost a bezpečnost. Když nakoupíme od našich výrobců, zemědělců, peníze zůstávají tady, posiluje to ekonomiku, zaměstnanost atd. Důležitý je i ohled na životní prostředí. Vozit potraviny tisíce kilometrů (byť to logistika umožňuje), není odpovědné kvůli stopě, kterou to zanechává na životním prostředí. Jde mimo jiné o alergeny. Je dokázáno, že to, co sníme a co pochází z našeho regionu, vyvolává méně alergických reakcí než to, co se veze tisíce kilometrů přes oceán nebo napříč Evropou.

Další aspekt je bezpečnostní. Liberálové toto téma torpédují a říkají, že jsme naivní. Já si myslím, že dnešní systém globálních trhů, elektronizace a logistiky je velice propracovaný. Na druhou stranu je křehký a zranitelný v okamžiku konfliktu nebo výpadku klíčových energetických surovin. Během několika týdnů se můžeme octnout v situaci, kdy budeme řešit, kde seženeme potraviny pro Českou republiku, a budeme potřebovat, aby potraviny byly tady. V běžném světě si to ani neuvědomujeme, ale myslím, že to není radno podceňovat.

 

„Modlitby za politiky jsou velmi zapotřebí“

 

Jak zvládáš kloubit práci a rodinu?

Jít do vrcholné politiky po čtyřicítce, když jsou děti na střední nebo vysoké škole, je úplně jiná situace, než když mám doma malé děti. Rodina tím jednoznačně trpí. Z domu odjíždím v pondělí ve čtyři ráno a přijíždím v pátek večer či v noci. S dětmi se tak vidím od pátečního večera do nedělního večera. Manželka spočítala, že loni jsem byl s rodinou 6 či 7 celých víkendů a nejel na nějakou akci. Aspoň neděli se tedy snažím vyčlenit pro svou rodinu.

Netajíš se tím, že jsi věřící. A hodně lidí, kteří prožívají víru, mají nějaké společenství, kde jsou určitým způsobem ukotveni. Daří se ti udržet toto zakotvení, zázemí, a to i ve smyslu nějaké zdravé zpětné vazby? Máš společenství, kam se vracíš a kde se cítíš jako doma?

Na rodinu i duchovní život má teď vliv moje práce i jiný časový režim. V roce 1999 jsem vstoupil do výborné party mladých lidí, z které vzniklo aktivní duchovní společenství. Připravovali jsme mimo jiné tábory pro děti. Ve společenství jsem se angažoval do roku 2010, ale pak jsem z toho začal vypadávat. Přestal jsem jezdit na tábory s dětmi, nemohl jsem už chodit na společenství v pátek večer apod.

A zavítáš tam aspoň jednou za čas?

Za poslední dva roky se mi to nepodařilo. Zvou mě spíš na akce a já pak sehrávám roli mluvčího určitých témat. Snažím se samozřejmě dostat se aspoň v neděli do kostela. Někdy se to, když toho mám v práci plné zuby, povede i v Praze. Snažím se i o pravidelnou vnitřní modlitbu, ale stává se mi často, že usínám. Jedna věc ale pomáhá. Hodně lidí mi mezi čtyřma očima řekne, že se za mě modlí, a tak vyjadřují podporu mé práci. Taková modlitba pomáhá, zejména když je potřeba udělat závažné rozhodnutí a já si nevím rady. Řešení pak přijde jakoby náhodou, ale vím, že to náhoda není. Modliteb si velmi vážím a děkuji za ně. Vím, že existuje hodně modlitebních skupin, které se po celé republice modlí, nejen za konkrétní osoby, ale i za politiky. Myslím si, že je to velmi zapotřebí.

Pavel Mareš, Nový Hlas


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL