Respekt: Rozdílné složení potravin je legální. Zákazníci sami musí projevit víc aktivity, říká ministr Jurečka


21.09.2015
  • Ministr zemědělství Marian Jurečka apeluje na samotné zákazníky, aby byli více aktivní při vybírání potravin.
  • V rozhovoru v novém pondělním Respektu musel přiznat, že firmy nabízející stejné potraviny s jiným složením například v Česku a Německu legislativu neporušují.
  • Ministr odmítá tvrzení, že by Východoevropané měli raději více umělých sladidel, ale zčásti se proces přizpůsobuje ochotě si připlatit. Řetězce jsou u nás zvyklé na vyšší marži.

Europoslankyně Olga Sehnalová nakoupila ve třech drážďanských a třech pražských supermarketech běžné potraviny a obsah košíků nechala prozkoumat odborníky. Výsledky testu vzbudily rozruch v Česku i dalších východoevropských zemích. I když poslankyně zásadně nakupovala výrobky stejných značek a ve stejných obalech, chemici našli celou škálu rozdílů. "Legislativu neporušují. Klíčový je zákazník a to, co chce," říká k tomu ministr zemědělství Marian Jurečka.

Je podle vás v pořádku, že táž věc a ta samá potravina ve stejném obalu může mít jiné složení v Beneluxu než v Polsku?

On to není úplně stejný obal, složení je tam vždycky popsané. Ale problém s tím mám a říkal jsem to na zasedání Visegrádské čtyřky. Zákazník vnímá grafické ztvárnění obalu, nesrovnává, jestli je tam méně čokolády a více cukru než v Německu. Pokoušel jsem se tohle téma otevřít na půdě Rady ministrů, ale bylo mi řečeno, že pokusy tu už byly a je to zbytečné. Že výrobci jednají v souladu s legislativou: zákazník má mít informaci o složení a tu má.

Není to pokrytectví?

Do určité míry. Nicméně chápu i pohled, že je těžké, aby výrobce při uvádění takového výrobku musel měnit i ten logotyp, řekněme.

Podstata je však v něčem jiném. Proč by vůbec měla být ve výrobcích pro polský a český trh umělá sladidla?

Samozřejmě, ale i to by muselo být ošetřeno legislativně. Na druhou stranu, když jdeme nakupovat auto, kolik času strávíme porovnáváním technických parametrů? A kolik času tím, že si zjišťujeme složení potravin, za které utrácíme velkou část rodinného rozpočtu? Obchody a řetězce nám prodají jen to, co si koupíme.

Ale proč by nás vůbec mělo napadnout, že Opel Astra v Kolíně nad Rýnem by byl jiný než vůz koupený v Praze?

Snažíme se nastavovat parametry tak, abychom výrobce dokázali více motivovat a abychom zákazníkům podali jednodušší informace. Nicméně klíčový je opravdu zákazník. Musí projevit mnohem víc názoru a aktivity: on má právo rozhodnout, co si koupí.

Ovšem auto nekupujeme každý den. Jak poznat dobré potraviny a nestrávit tím většinu volného času?

Třeba u kvalitních masných výrobků je to jednoduché. Koupit výrobky, u kterých výrobce garantuje, že jsou bezlepkové. V ten okamžik vím, že v nich nebude sójová ani jiná náhražka. Jednoduchá orientace je také se podívat, jestli výrobek nese označení Klasa nebo ještě lépe Regionální potravina. Pak byl vyroben jenom z komodit, které byly v daném regionu. A potom je tu ještě jakási nadstavba – výrobky s označením "bio".

Souhlasíte s vysvětlením, že výrobci nabízejí Východoevropanům nižší jakost proto, že jsou ochotni ji kupovat? Není to spíš tak, že si to tu troufnou dělat?

Samozřejmě nevěřím, že máme rádi víc umělých sladidel a méně čokolády. Jenže obchodník chce výrobek za takovou cenu, aby byl prodejný – a celý proces se tomu přizpůsobí.

Takže abychom jedli stejně dobré výrobky jako Rakušané, museli bychom za ně vydat mnohem víc peněz?

Jen zčásti, u některých výrobků jsou u nás řetězce zvyklé na vyšší marži, než je obvyklé v zahraničí. U zmíněných biovýrobků marže dosahuje třeba až tři sta čtyři sta procent, což by si v Rakousku řetězec nikdy nedovolil.

Čili biokvalita má nálepku luxusu. Kudy z toho?

Jako ministerstvo zemědělství se snažíme dělat legislativní změny, informovat zákazníka prostřednictvím značek, které jsem zmiňoval; od příštího roku ještě přibude dobrovolné označení "Vyrobeno v České republice" a "Česká potravina" – tedy vyrobená stoprocentně na území České republiky.

Máte i něco na hříšníky?

Máme Potraviny na pranýři – což je náš nejnavštěvovanější rezortní web, který dává informace zákazníkům a motivuje i výrobce. Publikujeme tam případy, kdy někdo něco falšuje nebo se složení neshoduje s údaji obalu. A co vím, výrobci se toho docela bojí: Dost často se tam totiž dívají obchodníci a řeknou jim potom: My vás nechceme.

Je logické, že jako ministr zemědělství propagujete hlavně tenhle systém domácího značení. Co je hlavní důvod: zaručit lidem kvalitu, nebo propagovat naše výrobky?

Neříkám, že české potraviny jsou vždy lepší, byť někteří lidé se domnívají, že alergické reakce souvisejí s potravinami, které nám jsou "cizí". Druhý důvod je vskutku hospodářský, říci lidem: Tady je výrobek, jehož celý proces se odehrál u nás – a penězi, které za něj utratíte, podporujete podnikatelské prostředí ve svém kraji, ve své zemi. Pokud cítí patriotismus, mohou ho uplatnit. Dělají to Němci, Rakušané, Švýcaři; ti jsou úplně unikátní, devadesát procent toho, co se prodá, jsou opravdu místní výrobky.

Celý rozhovor najdete v novém Respektu 39/2015, který vychází v pondělí. Ministr Jurečka v něm dále mluví o ochraně půdy, podnikání Andreje Babiše a ochraně zemědělců.


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL