Blog: Imigranti, sociální sítě a hysterie


30.08.2015

Největší nápor uprchlíků zažila Česká republika na přelomu tisíciletí. Např. v roce 2001 to bylo přes 18000 běženců. Od roku 1998 do roku 2005 požádalo o mezinárodní ochranu v České republice přibližně 67 000 uprchlíků. A dnes?

Za prvních šest měsíců požádalo o mezinárodní ochranu celkem 784 lidí, z toho 380 bylo z Ukrajiny a 98 z Kuby. Z problémových zemí jako je Sýrie nebo Afghánistán, to bylo pouze několik desítek lidí. Z toho byla navíc většina žen a mladistvých. Základní otázkou tedy je, jak je možné, že tehdy na tento problém česká společnost a politici reagovali mnohem klidněji a racionálněji.

Rok 2001, kdy k nám zamířilo nejvíce uprchlíků v historii, byl rokem teroristického útoku na Spojené státy, probíhala válka v Afghánistánu, mezinárodní situace tedy nebyla vůbec klidná, a přesto jsme to jako společnost zvládli lépe než dnes, kdy paradoxně díky našemu členství v EU, máme větší zkušenost se světem. Nabízím jednu možnou odpověď. Na rozdíl od současnosti v roce 2001 ještě nebyly rozšířeny sociální sítě. Tento virtuální komunikační svět dnes pro mnohá média a politiky slouží jako ohromný zdroj informací. Bohužel, mnohdy velmi málo odráží realitu a skutečnost.

Ukázalo se to např. při přejezdu amerických vojáků Českou republikou. Média začala okamžitě informovat o negativním postoji několika prorusky orientovaných blogerů a přispěvovatelů na sociálních sítích, politici na ně začali reagovat a okamžitě se nastavil obraz české společnosti, která je rozdělená na fanatické odpůrce a příznivce. Jak to dopadlo, víme každý. A podobné je to i s uprchlickou krizí. Tím, jak média a mnozí politici reagují a interpretují extrémní příspěvky na sociálních sítích jako něco, co je názorem většiny české společnosti, tak de facto tento obraz skutečně vytvářejí. Statisíce přispěvovatelů na facebooku zkrátka není hlasem miliónů, kteří se v tomto světě elektronických médií nepohybují. Toto by si měli novináři a politici denně opakovat před spaním a celou uprchlickou krizi můžeme pak zvládnout racionálněji a bez zbytečných šrámů, které se ve společnosti vytvářejí.

Dnešní situaci nechci zlehčovat ani podceňovat, ale na číslech která jsem uvedl na začátku je evidentní, že nejlépe je řešit problémy s chladnou hlavou.

P.S. které jsem dopsal jako status na Facebook:

Je smutné sledovat silná populistická prohlášení z úst některých politiků a nenávistné komentáře zde na sociálních sítích. V roce 2001 jsme zde měli velice vážnou situaci a podařilo se ji zvládnout. Dnes máme situaci složitější, ale řešení nemůžeme hledat, když se radují někteří ze smrti druhých a když z některých číší nevídaná nenávist. Krásný příběh z Bible o MILOSRDNÉM SAMARITÁNOVI nám všem pozorným říká, jak se máme chovat. NE nenávist, ale dobré srdce, ostatně historie ukazuje, že nenávist vždy plodí jen další nenávist a má to šílené konce. Když píši tento status, je mi jasné, kolik komentářů vyprovokuje a už nyní je mi z toho smutno, proto prosím než začnete komentovat, zkuste se zamyslet, z jakých zemí ti lidé odcházejí a proč jdou tisíce kilometru s nejistým výsledkem. Nedivme se, když často nemají ani vodu, jídlo, skoro žádný sociální, zdravotní a školský systém, mnoho z nich utíká, aby si zachránili život... Desetitisíce Čechoslováků utíkalo za druhé světové války i po roce 1948 a jiné státy jim dokázaly nabídnout pomoc. I to mějme na paměti.

Marian Jurečka


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL