S politiky od plenek aneb jak je vidí rodiče


13.07.2015

11.7.2015 Magazín Práva (str.10 Exkluzívně)

Politici zpravidla neradi odkrývají své soukromí. A když už, dávají si pozor, aby toho neřekli příliš. Tak co se zeptat někoho, kdo je zná od plenek a kdo také může za to, jací dneska jsou? Rozjela jsem se za čtyřmi z nich -Dagmar Hamáčkovou, Ludmilou Gazdíkovou, Růženou Jurečkovou a Mikulášem Tominem.

Růžena Jurečková - Zemědělství si zamilovali

Růžena Jurečková byla se svými pěti dětmi doma celkem šestnáct let. Jejich předškolní výchovu v duchu křesťanských hodnot vzala do vlastních rukou. Kromě biblických příběhů a různých zajímavých a poučných historek ze života našich předků jim však vyprávěla i o důležitých událostech z dějin. „Samozřejmě jsme probírali i tehdejší situaci v naší socialistické společnosti i to, co se děje za železnou oponou. Snažila jsem se, aby tomu rozuměly, chápaly příčiny, souvislosti a následky.

Pochopitelně to formovalo jejich postoje. Často se kolem tématu strhla bouřlivá diskuse včetně dětsky naivního přístupu:,My bychom to tak nenechali!‘ Tady bych viděla počátek zájmu o věci veřejné u našich dětí, tedy i u Mariana, který se narodil jako čtvrtý, a vyprávění určené starším sourozencům vlastně sledo val odmalička,“ vzpomíná paní Růžena, která pochází z početné katolické rodiny.

Malý Marian si při klukovských hrách vlastně vystačil se svými příbuznými. Čas trávili nejen na dvoře některého z kokorských domů, ale i v okolí této malebné obce na Přerovsku. Kromě toho dojížděli do hudební školy, kde hrál budoucí ministr zemědělství nejdřív na housle, pak na basu, baskytaru a nakonec absolvoval na tubu. Jako dospělý s ní vystupoval v několika kapelách.

Když mu bylo devět, začala matka hospodařit na pronajaté půdě. Její manžel dál pracoval jako strojvedoucí a na farmě pomáhal ve volném čase. „Rostlinnou výrobu na přibývající ploše orné půdy zvládali se zemědělskou technikou starší kluci Lukáš a Dominik. Marian jim statečně a rád sekundoval, až se vypracoval na jejich úroveň. Popravdě řečeno, v takové situaci mu už na dětské hry moc času nezbývalo. Ale nestěžoval si. Aniž bych na syny nějak působila, zemědělství si zamilovali.

Všechny práce se naučili sami, nebyl tady žádný zkušený hospodář, který by jim radil. Byla to na jedné straně nevýhoda, protože se učili z vlastních chyb, ale zároveň i výhoda: měli hodně svobody a to se jim líbilo. Všichni tři synové vystudovali Mendelovu zemědělskou univerzitu v Brně a zemědělství se věnují profesionálně.“

Úkol od boha

Někdy ve druhém ročníku střední školy Marian prohlásil: „Až mi bude osmnáct, tak vstoupím do lidové strany, abych mohl pro národ víc udělat.“ Růžena Jurečková vzpomíná na den, kdy se stal konečně plnoletým. „Přijel navečer z Přerova ze školy a oznámil mi, že se právě zastavil na okresním výboru ČSL a poně dal přihlášku, jak prý mně o tom už kdysi říkal. Na jeho rozhodnutí jsem neměla žádný přímý vliv.

Byl to postupný vývoj, kdy si mladý člověk začal uvědomovat, že není na světě náhodou, že dostal od boha život a s ním také určitý úkol -poslání, které by měl co nejlépe splnit, protože se jednou z toho, co udělal se svým životem, bude bohu zodpovídat. Marian, když se do něčeho pustil, tak to dělal vždycky s plným nasazením a strhujícím nadšením. Dokázal podávat nadprůměrné výkony.“

Když se paní Růženy zeptáte na případné spory, které má s dospívajícími dětmi občas každý rodič, opět promluví jako věřící: „V prostředí, kde je všemi členy rodiny respektováno Desatero, spory v zásadních věcech mezi rodiči a dětmi nejsou. Pokud jsme spolu naráželi, bylo to spíš proto, že jsem byla náročnější matka, než by si Marian představoval. Vyžadovala jsem bezpodmínečpořádek, zodpovědnost v běžném životě a ryzost v myšlení a jednání. Jiná maminka by možná na mém místě byla se stavem věcí spokojená, já ale ne, na což se Marian často odvolával:,Jiní kluci nemusí,‘.“

Není divu, že s takovým přístupem jí synova vládní funkce nezamotala hlavu. „Můj život a moje vztahy s lidmi se neodvíjejí od toho, zda je, nebo není můj syn ministrem. Mám prostě lidi ráda.“ Ačkoli přiznává, že se za Mariana modlí, s obavami, které o něho měla, když mu bylo sedmnáct, se to nedá srovnávat. „Za peníze, které si jako student vydělal na brigádě v Rakousku, si koupil Jawu 350. Když jsem viděla, že na ní jezdí stylem, jakým jsem v jeho věku jezdila na motorce já, tak jsem prosila jeho anděla strážného, aby se od něj ani na moment nehnul. Naštěstí motorku brzy prodal.“

Markéta Mitrofanovová


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL