I coca-cola může být česká potravina


02.12.2014

Týden, 1. prosince 2014

Ministr zemědělství a druhý muž KDU-ČSL MARIAN JUREČKA ze zdi v pracovně sundal portrét prezidenta Miloše Zemana, místo něj pověsil kříž. A chystá definici české potraviny, do které se vejdou i největší symboly amerického rychlého občerstvení - coca-cola a hamburgery od McDonald’s.

Co jste měl dnes k obědu?

Krůtí plátek s rizotem a brokolicí.

To ale asi nebylo z české produkce.

U krůtího si dovolím tvrdit, že ano. U rýže dost pochybuji. A myslím, že brokolice asi taky nebyla česká.

S tím byste jako hlavní propagátor českých potravin asi moc neuspěl. Vždyť jste se dokonce objevil i v televizní reklamě. Ostatně - opravdu potřebují české potraviny osobní podporu ministra zemědělství?

Pokud to ministr zemědělství myslí vážně a chce zemědělství a potravinářství posouvat dále, musí se podívat po příležitostech pro odbyt. Na českém potravinovém trhu se otočí skoro 100 miliard korun. Za 23 miliard dovážíme, takže zhruba tři čtvrtiny představují to, co jsme schopni vyrobit. A to se musí využít. Jedním z nástrojů je komunikace se zákazníkem, aby kupoval výrobky od českých zemědělců.

Není to trochu „nacionalistický“ přístup? Proč na jednotném evropském trhu dávat přednost českému máslu před nizozemským?

Odmítám slovo „nacionalistický“. Jde o zdravý regionální patriotismus. Jen vybízím lidi, aby přemýšleli o tom, koho nákupem podporují. Jestli někoho, kdo tady žije a platí daně, kdo pomáhá společnosti růst, nebo někoho, kdo bydlí dva tisíce kilometrů daleko. To je ostatně i rozdíl mezi námi a třeba Rakušany. Když přijedeme k nim, obdivujeme, jak jejich země vzkvétá. Ale rakouské domácnosti, když nemusejí, nekoupí nic jiného než tamní.

Taky kupujete jenom domácí potraviny?

S manželkou dodnes nakupujeme masné výrobky od dvou výrobců z našeho okresu, pečivo v soukromé pekárně a mléčné výrobky od tří českých výrobců. Samozřejmě občas koupím i zahraniční výrobek.

Když ale jdou lidé do supermarketu, nerozhodují se nakonec především podle ceny?

To ano. Zároveň si ale myslím, že nastupuje nový trend: lidé už přemýšlejí i o kvalitě a o tom, kdo to vyrobil a kde to vyrobil.

České potraviny jsou mnohdy dražší než dovážené. Manažeři obchodních řetězců říkají, že to, co dovezou, je častokrát levnější a lépe se to prodává.

Nebudu tvrdit, že česká potravina je vždycky levnější. Když ale vezmu jogurt z české a zahraniční mlékárny, budou chuťově srovnatelné a určitě najdu levnější české výrobky. Lidé často kladou důraz na cenu, ale neuvědomují si, že zboží bývá levnější kvůli tomu, že obsahuje různé náhražky a výrazně méně základní suroviny.

Existuje hranice, co ještě je a co už není česká potravina?

V české legislativě dosud není jasná definice, co je česká potravina. Teď ji připravujeme. Věřím, že se nám to podaří do ledna. Základní představa je, aby pětasedmdesát procent surovin v potravině bylo vyrobeno na území České republiky. Potom by výrobce mohl na tento produkt uvést, že je českého původu.

Jak by podle tohoto klíče dopadla například coca-cola, která se vyrábí v Česku, ale podle amerického receptu?

Pokud bude mít výrobce vodu ze studně v České republice, v zásadě to postačí, aby hranici pětasedmdesáti procent naplnil. Takže v takovém případě bude coca-cola vyrobená v Praze-Kyjích brána jako česká potravina.

 A hamburger v McDonald’s?

Pokud je maso od českého řezníka a pečivo od českého pekaře, z českého obilí a české mouky, tak to taky může splnit definici české potraviny.

Mluvil jste o zdravém patriotismu. Co má společného s tím, že se tisíce tun jablek z Česka vyvážejí a jiné tisíce tun dovážejí? Nebo když se ve velkém exportuje mléko?

Jablka patří mezi komodity, u kterých nejsme soběstační. Pokud je vyvážíme, jde o jablka určená spíše k moštování nebo na pyré. Kvalitní konzumní jablka nevyvážíme. Ale uznávám, že třeba u mléka to platí. Produkujeme ho zhruba na úrovni 132 procent naší soběstačnosti. A samozřejmě mi vadí, že ho vyvážíme. V Německu nebo v Itálii z něho udělají třeba jogurty nebo sýry, dovezou je k nám a my je koupíme.

Má ještě v dnešním globálním světě smysl, aby byla země na sto procent potravinově soběstačná?

Nemám potravinovou soběstačnost jako mantru. Dělejme to, co umíme, v čem máme tradici, k čemu máme i klimatické podmínky. Někde pak budeme v potravinové soběstačnosti na stu procentech, někde budeme vyrábět i více. Ale u některých komodit je lepší si říct, že budeme na osmdesáti procentech a zbytek dovezeme. Samozřejmě v klíčových komoditách bychom měli být soběstační, hlavně kvůli bezpečnosti.

Jak zásadní dopad má pro české zemědělce ruské embargo?

Za celou Evropskou unii jde o 11 miliard eur, pro české zemědělství činí přímý dopad asi 300 milionů korun do konce roku. Zásadní jsou ale nepřímé dopady. V oblasti ovoce, zeleniny a mléka vznikají v Evropě obrovské přebytky, takže začínají klesat výkupní ceny od zemědělců. To mi dělá starosti, a proto se snažíme vymyslet maximum, abychom pomáhali najít nové možnosti pro export.

Jaké jsou to možnosti?

Jednou z nich jsou reexportní země jako Gruzie, Bělorusko nebo Arménie. Obchodují s námi a zároveň jsou členy ruské celní unie, takže mají přístup na tamní trh. Přes ně se začíná zboží reexportovat, na ruský trh se dostane. Uvidíme, nakolik budou ruské úřady schopny vystopovat, že jde o zboží z Evropské unie.

Není export do Ruska přes jiné země jen přechytračením sankcí?

Jde o problém spíše na straně Ruska. Obchod si vždy hledá svoje cesty. A pokud má náš výrobce možnost produkt prodat tímto způsobem, proč by toho nevyužil?

Jak se do Česka tlačí potraviny z jiných evropských zemí? Co třeba polská jablka, která přišla o odbyt v Rusku?

Děje se to, ale nejde jen o polská jablka. Přetlak je také u mléčných výrobků nebo u zelí a kořenové zeleniny. A s tím klesají výkupní ceny.

Obranou je tedy to, aby zákazníci kupovali primárně české potraviny?

Když slyším okřídlenou větu „Nám to sem vozí obchodní řetězce“, odpovídám: „Vozí sem jen to, co zákazník koupí.“ Vše má v rukou český spotřebitel. Jednal jsem s řetězci, apeloval na ně, aby alespoň umožnily výběr. Aby nabízely několik druhů jablek a mezi nimi alespoň jeden od českého zemědělce.

Ve vaší kanceláři visí na stěně portréty prezidentů Masaryka, Beneše a Havla. Nikde ale nevidím současného prezidenta.

Když jsem poprvé přišel do ministerské pracovny, udělal jsem tady jedinou změnu. Sundal jsem obraz prezidenta Zemana a místo něho pověsil kříž. Poté co jsem slyšel Zemanovy Hovory z Lán, jsem si potvrdil, že to byl správný krok.

Čím vám Zeman vadil v době, kdy jste sundával jeho podobiznu?

Když vrávoral při vyzvedávání korunovačních klenotů ve svatováclavské kapli. Tehdy jsem řekl, že jsou chvíle, kdy se politik nemůže namazat jako ruský mužik. Myslím, že si politik nemůže dovolit přijít k tak významnému symbolu české státnosti v takovém stavu.

Máte podobně kritický postoj i k dalším politikům?

Pokud je někdo členem vlády, měl by dodržovat týmového ducha. A má-li nějaké výhrady, má si je nechat pro sebe a mluvit o nich případně až tehdy, když vládní angažmá ukončí. Obecně mi v politice vadí, když se někdo někoho snaží urazit, osočit, a pokud možno co nejhrubším způsobem. Když třeba Miroslav Kalousek v České televizi na otázku, co si myslí o návrhu ministraJurečky, řekne: „Je to kokot.“

Jste nejmladším členem vlády. Není to pro vás nevýhoda, nepřeválcují vás snadno starší kolegové?

Naopak, svůj věk považuji za přednost. Mám plno energie a chuti přinášet nové a neokoukané pohledy na řešení problémů. Zkušenost nějakou mám, v zemědělství se pohybuji přes deset let.

Ministr financí Andrej Babiš má své zájmy i ve vašem resortu skrze své potravinářské firmy a dřevařské společnosti. Jak to vnímáte?

Nemyslím, že to je normální. Na druhou stranu to věděli všichni v České republice, včetně jeho voličů. Nakolik to je etické, si musí zhodnotit pan Babiš. Musím říct, že jsme si ve vládě rychle vykolíkovali hřiště a s ministrem Babišem jsem zemědělství nikdy neřešil. A když jde nějaká agenda z mého resortu na jednání vlády, Babiš se pravidelně zdržuje hlasování.

Nemá přesto výhodu třeba v tom, že má lepší přístup k informacím?

Nemyslím si, že by měl nějaké výlučnější informace. V okamžiku, když na vládě schvalujeme třeba Program rozvoje venkova, všichni, kteří se v této oblasti pohybují, včetně zemědělců a nevládních organizací, dokument už dávno znají také.

Od Nového roku budou platit nová pravidla rozvoje venkova. Nejsou výhodnější pro velkochovatele, velkovýrobce, a to na úkor malých farmářů?

Na dotacích dostanou ti velcí ve srovnání s předchozím obdobím maximálně stejně.

Takže názor, že dotace pod vaším vedením směřují spíše pro velkovýrobce, odmítáte?

Ano, nesouhlasím. Není to tak.

Někteří zemědělci vás kritizují, že je například nutíte k tomu, aby měli více krav, jinak na dotace nedosáhnou, ale že dobytek obtížně uživí.

Zemědělec se může sám rozhodnout, jestli podmínky splní, nebo ne. Jestli požádá o dotaci, nebo nepožádá. Hájím zájmy daňového poplatníka. Teď to bylo tak, že pro získání podpory byla zapotřebí jedna kráva na pět hektarů. My to zpřísnili na 3,2 hektaru. Jestli mi nějaký zemědělec bude tvrdit, že z 3,2 hektaru neuživí krávu, má nevýhodnou pozici v tom, že jsem od dětství vyrůstal v zemědělství. Já jsem krávy dojil, shrabával jsem seno. Vím, na jaké výměře krávy uživíte.

Ve třiatřiceti letech jste místopředsedou vládní strany. Jaké jsou vaše politické ambice? Chcete být předsedou KDU-ČSL?

S předsedou strany Pavlem Bělobrádkem se znám velmi dlouho. Myslím, že je obrovskou devízou KDU-ČSL, že vedení není rozhádané, že spolupracujeme jako jeden tým. Proč to měnit?

To ale neznamená, že třeba nemáte ambici být předsedou strany.

Před půldruhým rokem jsem neměl ani ambici být ministrem zemědělství. Po prohraných volbách v roce 2010 jsem jen chtěl vrátit stranu do sněmovny, což se nikomu předtím nepodařilo. Když je někdo ministr a měl by ještě říkat, co jsou jeho další politické vrcholy, bylo by to už hodně neskromné. Nedělám si strategický plán, co bude za rok, za dva, za tři. Teď jsem tady a snažím se dělat práci nejlépe, jak umím. A ta práce mě baví.

Takže vás to netáhne zpátky k rodinnému hospodářství?

Když se zadaří a jsem o víkendu doma, sednu třeba do traktoru a vyjedu na pole odvézt cukrovku. To je relax, něco, v čem jsem byl odmalička, pořád mě to bude bavit. Můj dědeček má rodokmen do roku 1620. Všichni moji předci jsou z Hané, všichni byli zemědělci. Moje maminka je agronomka, moji bratři také pracují v zemědělství. O zemědělství se bavíme od dětství. Když se sejde rodina, každý nedělní oběd končí debatou o zemědělství. Podle mě je jedním z nejperspektivnějších oborů, poptávka po potravinách bude vždycky. Řekněte, jaký jiný obor má zajištěnou takovou perspektivu?

 


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL