Listopad 1989 - komu za něj také děkujeme


17.11.2014

Vždy, když se blíží výročí 17. listopadu, objeví se spory o tom, zda to byla skutečná revoluce nebo jen předání moci, zda to byla řízená akce tajných služeb nebo spontánní proces více méněnáhodných a na sebe navazujících událostí, zda větší roli sehrála sílící úloha disentu nebo se ten režim tak nějak zhroutil sám. V kolotoči těchto sporů se pak zapomíná na to nejdůležitější, že rok 1989 byl rokem zázraků. Události roku 1989 v celé střední a východní Evropě nečekal téměř nikdo. A už vůbecnikdo nepředpokládal, že to bude tak rychlé a jednoznačné.

Kdyby někdo v lednu 1989 říkal, že Sovětský svaz za necelé tři roky již nebude existovat, byl by všem pro smích. Zkrátka události roku 1989 nelze vnímat jinak, než jako zázrak, ať už jste byli na kterékoliv straně mocenské barikády. On to totiž byl zázrak i pro komunisty. Ta rychlost změn je konsternovala a fascinovala stejně jako ty, kteří proti nim bojovali. A samozřejmě to byl rok zázraků i pro křesťany. My to navíc máme i s razítkem. Potvrzené. Byl to právě rok 1989, ve kterém se dokončoval proces svatořečení Anežky České. Celý proces kanonizace byl dokončen 12. listopadu 1989 v Římě. Pro velkou část společnosti to byl skutečný počátek změn. Do Říma vyjely stovky autobusů z tehdejšího Československa. Obřad dokonce přenášela Československá televize. Všichni cítili, že se něco musí stát. Že se musí naplnit proroctví, že v Čechách nastane mír a pokoj i blahobyt, až dojde ke kanonizaci Anežky. Tehdy se říkalo: "Ano, svatá Anežka Česká nám vyprosila svobodu."

Ikdyž jsem na podzim 1989 byl ještě malý chlapec, přesto patřím ke generaci, která bere 17. listopad tak nějak za svůj. Vyrůstal jsem v rodině, která na komunistický režim měla jednoznačný názor a nijak to před námi rodiče ani ostatní dospělí neskrývali. Události roku 1989 jsme prožívali tak nějak společně. Jejich radosti a zážitky byly vlastně i našimi. Proto si velmi dobře vzpomínám, že v našem prostředí sehrával velkou roli právě proces svatořečení Anežky Přemyslovny.Nezapomínejme na to nebo spíše na ni. Nabízím proto další pohled na události roku 1989, na kterémbychom se mohli shodnout vlastně všichni. Byl to rok zázraků. Svatá Anežko, oroduj za nás.

Marian Jurečka


Úvodní slovo Mariana Jurečky

Snažím se měnit věci kolem sebe k lepšímu. Svoji práci dělám vždy naplno a odpovědně. Říkám věci narovinu a neschovávám se za politickou korektnost. Moji oporou v životě je křesťanská víra. Díky ní vím, co je v životě důležité. Spokojené rodiny, bezpečný do-mov, svoboda, solidarita, tolerance, pra-covitost, poctivost, soucit, obětavost, odpo-vědnost za sebe, své blízké a své okolí. To je to, co v politice prosazuji a za co bojuji. To je svět, který je náš, kterému rozumíme a který bychom si neměli nechat vzít lidmi, kteří to vidí jinak.








odkaz Poslanecká sněmovna



odkaz Ministerstvo zemědělství



odkaz KDU-ČSL